Foto: Natálie Terčová/Avokado-online.cz

Celý rok se těšíme na eidamem třicítkou obložené švédské stoly, přechlórované hotelové bazény a propocené řízky s chlebem v autobuse, čili na pořádnou českou dovolenou. All inclusive tlačenice na komerčních plážích v Bibione však nejsou pro každého, například pro mě a mou rodinu. Loni v červenci jsme se proto rozhodli zvolit dovolenou jiného rázu, a sice výlet napříč Balkánem.

Jelikož je naše auto přizpůsobeno všelijakým drsným podmínkám, nebylo o volbu dopravy pochyb. Vzali jsme jen to nejnutnější od oblečení po jídlo, připevnili rozložitelný stan na střechu a psa, který nikdy nejel dál jak do Makra, uložili na provizorní dřevěnou lavici, kterou můj velice talentovaný otec noc předem sestrojil v garáži. Nabrali jsme kurz Rumunsko a vyjeli.

Náš první velký mezník byl horský silniční přechod Transfagaras, který spojuje rumunská města Sibiu a Pitesti. Dle místních se jedná o jednu z nejmalebnějších silnic na světě, sami jí nazývají „Cesta světa“. Je zde úplně normální, že se na silnici spíše než auta vyskytují ovce, které jejich pastevec se stoickým klidem vede horským údolím.

Foto: Natálie Terčová/Avokado-online.cz
Foto: Natálie Terčová/Avokado-online.cz
Foto: Natálie Terčová/Avokado-online.cz

I přes to, že nás tamní fauna a flóra uchvátila, po pár dnech putování Rumunskem nás zastihlo nejedno krupobití a zima nás sužovala čím dál víc. Rozhodli jsme se proto vystřídat hory za pláž a vyrazili do Bulharského města Burgas, které leží na břehu Černého moře.

Foto: Natálie Terčová/Avokado-online.cz

Snoubení horkého písku s osvěžujícím mořem nás svádělo stále více na jih. Brzy jsme se octli až v samotné metropoli řecké Makedonie – v Soluni. Vyhlášené trhy jsme bohužel nestihli, avšak atmosféra města nám to patřičně vykompenzovala. Závěr dovolené jsme strávili u azurové hladiny Egejského moře, poté jsme se přes Srbsko a Makedonii vrátili tam, kde je nám přeci jen nejlépe – do vlastních postelí.

Foto: Natálie Terčová/Avokado-online.cz