Komentář: Ignis Brunensis – světelná show za cenu utrpení tisíců zvířat

Letos se konal již 20. ročník veleúspěšné ohňostrojové show Ignis Brunensis. Na místo dějiště celé té velké slávy, Brněnskou přehradu a její nejbližší okolí, i letos zavítaly v souhrnu celkově stovky tisíc lidí, lačnících po pestrobarevné světelné show na pozadí noční oblohy. Divácký zážitek je navíc okořeněn hudebním doprovodem, který ještě umocňuje velkolepou atmosféru celé akce. Lví podíl na hladkém průběhu má také Dopravní podnik města Brna, který za ty roky vypiloval organizaci dopravy do posledního detailu a lidé tak nemají problém dostat se i okolo půlnoci z Bystrce zpět do centra, nebo i na opačnou stranu Brna. Vše vypadá bez jediné kaňky a ke spokojenosti všech zúčastněných.

Tedy, skoro všech…

Zřejmě jen málo kdo z houfů lidí, mířících již v podvečerních hodinách na louky v okolí přehrady, má alespoň nějaké ponětí o tom, jak devastující účinky mají tyto monstrózní ohňostroje na místní faunu. Je veřejným tajemstvím, že řada účastníků bere celé Ignis Brunensis pouze jako vhodnou kulisu k tomu pořádně se opít a udělat u toho pořádný „bordel“. Ostatně, obrovské množství všemožných odpadků, plechovek i skleněných lahví od alkoholu nevyjímaje, které po každém ohňostrojovém dni doslova lemují Brněnskou přehradu a přilehlé okolí, mluví samo za sebe. Věřím však tomu, že řada účastníků si zhoubný vliv ohňostrojů na lokální zvířectvo uvědomuje: přesto však akci svou účastí podpoří, jelikož „koho vůbec zajímají nějací ptáci“, důležité je se pobavit. A konec konců, „jdou tam přece všichni, tak to s tím negativním vlivem na zvířata zřejmě nebude tak horké“, že ano.

Důležité je si na úvod shrnout několik základních faktů. Ohňostroje Ignis Brunensis se odehrávají na Brněnské přehradě, přičemž místo konání je ze dvou stran obklopeno rozsáhlými lesy; ohňostroje se navíc odpalují kousek od hráze, tedy vyjma lesů v bezprostřední blízkosti říčního koryta řeky Svratky, stejně jako „na dostřel“ od brněnské Zoo.

Dalším faktem je, že období na přelomu května a června, kdy se Ignis Brunensis koná, je obdobím hnízdění celé řady nejen vodních ptáků. Krom toho je to samozřejmě také období vyvádění mladých, tedy čas, kdy mláďata přicházejí na svět a jsou mimořádně zranitelná a slabá.

A do třetice je faktem také to, že zvířata mají výrazně citlivější sluch než člověk. Že mají zvířata dokonalejší a zároveň také citlivější sluchové ústrojí než člověk, a že mají tedy posunutý také práh bolestivosti, je vědeckým faktem, o kterém se každý může dočíst v učebnici přírodopisu pro základní školy, případně nejpozději v učebnici biologie pro střední školy.

Zdaleka nejhorší vliv však brněnské ohňostroje mají na lokální ptactvo. To je zapříčiněno jednak tím, že okolí Brněnské přehrady a řeky Svratky je na ptactvo bohaté, a také tím, že se doba konání ohňostrojů překrývá s dobou hnízdění a vyvádění mláďat. A jak konkrétně se tedy hlučné ohňostroje na ptactvu podepisují? Jak uvádí Český svaz ochránců přírody (ČSOP), ptáci mohou v šoku a ve stresu z náhlého hluku opouštět svá hnízda, přičemž často se do nich už vůbec nevrátí, což mívá fatální následky právě v období hnízdění a vyvádění mladých. Ohňostroje tak způsobují nárůst osiřelých mláďat. Dezorientovaní ptáci navíc mohou v náhlém šoku narážet do budov, lamp a stromů. Především vodní ptáci jsou pak ohroženi tím, že se přiotráví zbytky pyrotechniky, které po ohňostrojích zůstávají ve vodě.

Zdaleka největším problémem jsou však trvalé následky, které ohňostroje ptákům způsobují. Jak jsem již uvedl, ptáci mají dokonalejší, ale také výrazně citlivější sluch než člověk. Drtivá většina ptáků má absolutní sluch, přičemž u člověka jím disponuje pouze zhruba 1 člověk z 10 000. Důležitá je však ta skutečnost, že díky citlivějšímu sluchu mají ptáci také nižší práh bolestivosti než člověk. U člověka s méně dokonalým a méně citlivým sluchem je práh bolestivosti 135 dB, přičemž hlasitost ohňostrojů bývá nad 140 dB, běžně až 190 dB. A právě díky tomu jsou ohňostroje nejen pro ptáky, ale pro zvířata obecně, velkým utrpením. Budeme-li v této souvislosti mluvit o týrání zvířat, vůbec nebudeme přehánět. Vzhledem k nižšímu prahu bolestivosti zvířata při ohňostrojích jednak trpí a pociťují velkou bolest, a jednak zde hrozí významné riziko trvalých následků, permanentního poškození sluchu ne-li rovnou ohluchnutí. Asi netřeba dodávat, že mláďata jsou ohrožena ještě více.

Že je výše uvedený výčet faktem a nikoliv domněnkou potvrzuje řada biologů, zoologů a ornitologů. Kromě Českého svazu ochránců přírody na nebezpečí spjatá s pořádáním ohňostrojů dlouhodobě upozorňuje i instituce nejpovolanější, Česká společnost ornitologická (ČSO). Lukáš Viktora z ČSO potvrdil, že ohňostroje ptákům skutečně způsobují veškeré výše uvedené „nepříjemnosti“. „Ohňostroje ptákům vadí, stresují je a mohou jim způsobit různé přechodné a trvalé zdravotní újmy. Proto proti jejich konání v době hnízdění, ale i třeba v
průběhu zimy poblíž zimovišť ptáků aktivně vystupujeme,“
uvedl Viktora.

Škodlivý vliv ohňostrojů na ornitofaunu potvrzuje i docent Řehák z Ústavu botaniky a zoologie při Přírodovědecké fakultě Masarykovy Univerzity. Podle Řeháka však jde o boj s větrnými mlýny, jelikož docílit zákazu konání ohňostrojů s ohledem na to, že škodí místní fauně, je komplikovaným, zdlouhavým procesem, plným byrokratických překážek. Jde o běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem.

Stejný pohled má i profesorka Hana Librová, bioložka a socioložka z Masarykovy Univerzity. „Napadne vůbec návštěvníky přehradní show, jak asi reagují na ohlušující rány ptáci a jiná zvířata, která v květnu a červnu vyvádějí mláďata?,“ poukazuje profesorka Librová na to, že člověk nemusí být vystudovaný zoolog, aby mu „docvaklo“, že hluk zvířatům s výrazně citlivějším sluchem nedělá dobře a může jim způsobit trvalé zdravotní komplikace. „Dnes si zakládáme na tom, že každý jsme individualita, která se svobodně řídí vlastním rozumem a vlastním cítěním. Jak si potom vysvětlit zástupy bezhlavě se valící na ohňovou podívanou na přehradě? Sociologové popsali psychologii davu už v 19. století: pro každý dav je charakteristické, že eliminuje individuální rozumové odlišnosti. Stačí, když existuje něco, co všechny ve stejnou dobu stejně vzrušuje. Brno se nemá čím chlubit. Ignis Brunensis příliš připomíná podívané, jak byly pro davy připravovány v zanikajícím starém Římě,“ přidává Librová i sociologický pohled.

Na to stejné naráží i zoolog a ředitel Zoo Praha, Miroslav Bobek, který přidává svou osobní zkušenost: „Mívali jsme fenku, která se výbuchů petard, rachejtlí, dělobuchů a raket neuvěřitelně bála. Silvestrovská noc pro ni znamenala hotový očistec. Celá se třásla a ani utišující prostředky nepomáhaly. Trpěla a my trpěli s ní. Jestliže takhle reagují domácí zvířata, co asi prosincové a zejména silvestrovsko-novoroční exploze udělají s volně žijícími ptáky a savci?“, pokládá zoolog Bobek takřka řečnickou otázku.

Jestliže tedy ohňostroje zvířatům tolik škodí, proč je tak těžké je alespoň vykázat z ploch s vysokou hustotou zvěře, jako je tomu třeba v případě lesy obklopené Brněnské přehrady, v blízkosti Zoo a říčního koryta řeky Svratky? Na tuto otázku zná odpověď již zmiňovaný docent Řehák z Ústavu botaniky a zoologie PřF MU. Podle Řeháka totiž „hlas odborníka bez tvrdých dat není přijímán – argumenty nepodpořené tvrdými daty nemají šanci na úspěch“. Co přesně to znamená? Aby mohly být ohňostroje vykázány do míst, kde nebudou živočichům škodit, musela by být pro danou lokalitu vypracována studie o škodlivosti, popisující konkrétní dopady ohňostrojů na místní faunu.

Znamená to tedy, že víme, ptákům v okolí Brněnské přehrady ohňostroje škodí, ale museli bychom mít studii, která by nám řekla, kolik přesně a jakých ptáků v dané lokalitě žije. Víme, že velký hluk ptákům poškozuje sluch, může jim přivodit trvalé zdravotní následky a případně i smrt, avšak nemáme tvrdá data z výzkumu o tom, kolik přesně ptáků zahyne, jak velkému procentu ptáků ohňostroje poškodí sluch, kolik procent ptáků opustí v době hnízdění své mladé, jak velké procento mláďat osiří atp. Tj. víme, jaký je vliv hluku na ptáky i ostatní zvěř, víme, že živočichové trpí a pociťují bolest, víme, že jim hluk z ohňostrojů může způsobit trvalé zdravotní problémy, ale nemáme data z výzkumu v dané lokalitě, která by nám o tomto utrpení poskytla přesná čísla. Vzhledem k tomu, že financování takových výzkumů a studií je velmi nákladné, tak se samozřejmě prakticky vůbec nedělají a ptáci i ostatní zvířata tak zatím budou dál trpět – budou si muset počkat na to, až se najdou peníze na to, aby jejich bolest a utrpení mohla být zkvantifikována a zanesena do tabulek.

A jak upozorňuje Petr Stýblo z ČSOP, bez tvrdých dat a studií týkajících se konkrétních lokalit Vám budou klacky pod nohy házet i úředníci, kteří neváhají argumentovat tím, „že nemáme jasné důkazy, že hnízdo bylo opuštěno v důsledku ohňostroje“. ČSOP tak v dubnu letošního roku vyzvala veřejnost, aby se po každé ohňostrojové události pokoušela sama systematicky dokumentovat jejich dopad na okolní ekosystém.

Arogance, necitlivost a totální neúcta ke zvířatům čiší také z prohlášení úředníků z obvodu Plzeň 4. Karel Makoň ze Záchranné stanice živočichů Plzeň se pokoušel zamezit konání ohňostrojové akce „Plzeňské ohýnky“, která se pravidelně koná na soutoku řek Mže a Úslavy u kostela Sv. Jiří. Bylo mu však sděleno, že „lidé se chtějí bavit, je před volbami a ptáci si prostě přeletí jinam. Zábava k Jiřímu prostě patří.“ Myslím, že tento komentář je poměrně signifikantní: hlavní prostě je, aby se lidé pobavili. A nějací ptáci? Ano, samozřejmě, ti si přeci přeletí jinam…

Možná čtenářům po přečtení tohoto textu vrtá hlavou, zdali je jeho autor alespoň vegetariánem, když se tolik zasazuje o ochranu zvířat před škodlivým hlukem z ohňostrojů. Vegetariánem nejsem a maso jím, tudíž mě pochopitelně někdo může obvinit z pokrytectví. Nicméně domnívám se, že člověk by měl rozum, empatii a ohled na blaho ostatních užívat nejen ve vztahu k ostatním lidským bytostem, ale, umožňuje-li to situace, i ve vztahu ke zvířatům. Těžko můžeme ze dne na den zavřít všechny vepříny a kravíny, ovšem co nejen můžeme, ale o co bychom měli vyloženě usilovat, je alespoň snažit se zvířatům co nejvíce zlepšovat podmínky, ve kterých žijí a ve kterých je chováme. Tudíž ano, vždy tu existuje nějaké nutné zlo, ale přijde mi nesrovnatelné porovnávat ono nutné zlo tohoto typu se situací, kdy tisíce zvířat, navíc v době hnízdění ptáků a vyvádění mladých, trpí jen proto, aby se člověk pobavil a opil za záře pestrobarevných světýlek na obloze.

Jan Werner

Jan Kříž

Zakladatel, organizátor a redaktor. Věnuje se především přírodním a společenským vědám.