Komentář: Příběh o jednom tričku a spoustě vody

Tričko, věc tak základní a samozřejmá, že bychom si bez ní život asi těžko dokázali představit. Něco jako voda, s tím rozdílem, že bez ní by opravdu nebyl. Co má ale tričko společného s vodou? Na jedno bavlněné tričko se podle Světového fondu na ochranu přírody spotřebuje zhruba 2 700 litrů vody. To odpovídá například třiceti koupelím ve vaně nebo menšímu zahradnímu bazénu. Pokud si k němu oblékneme i džíny, máme na sobě nejméně 11 tisíc litrů pitné vody.

Stejně jako miliony lidí, i my každé ráno před odchodem do práce ze skříně vytáhneme jedno z mnoha triček, která jsme za poslední léta nahromadili. Bez přemýšlení, s naprostou samozřejmostí. Malý kus látky však cestou do skříní urazí dlouhou cestu plnou vážných dopadů na životní prostředí a zásoby vodních zdrojů. Podle Českého statistického úřadu vydal v roce 2016 průměrně každý člověk za nákup oděvů asi 4800 korun. Přes 6400 korun je to pak za odívání včetně obuvi. Výdaje za nákup oblečení, které představují asi 5 procent výdajů domácností, podle údajů Českého statistického úřadu rostou.

Podle waterfootprint.org už nyní žijí přibližně tři miliardy lidí v oblastech s nedostatkem vody. Klesá také kvalita vody ve světových povodích. V roce 2025 bude podle prognózy Programu životní prostředí OSN více než 48 zemí Blízkého Východu a Afriky bez přístupu k přírodním zdrojům pitné vody.

Kde se vzala, tu se vzala –  virtuální voda

Zásadní roli zde hraje takzvaná neviditelná neboli virtuální voda. Tento koncept představil v 90. letech minulého století J. A. Allan. Virtuální voda ukazuje, kolik jaká výroba produktů a pěstování zemědělských plodin skrytě spotřebovává vody. Vodní stopa je pak komplexním indikátorem spotřeby a kvality sladké vody. Tento indikátor představil v roce 2002 Arjen Hoekstra z nizozemské Univerzity Twente. Vedle ekologické a uhlíkové stopy tak vznikl další indikátor, který zobrazuje dopad jednotlivých lidských činností na naši planetu. S rostoucí mírou sucha a problémy s tím spojenými se vodní stopa stává indikátorem více než potřebným. Podle waterfootprint.org ukazuje vodní stopa výrobku množství vody, která se spotřebuje nebo znečistí ve všech fázích výroby produktu. Vodní stopa produktu je tak součtem vodní stopy každého kroku potřebného k jeho výrobě. V případě trička je to pěstování bavlny, její zavlažování a vyzrňování (oddělování semen, slupek a ostatních příměsí od spřadatelného materiálu), spřádání vláken, tkaní, šití a mokré zpracování tkaniny, barvení a chemické ošetření.

Jak to všechno funguje?

V případě triček, zejména pak těch z bavlny, všechno začíná u zemědělství. Právě zemědělství spotřebovává ze všech průmyslových odvětví vody nejvíce. Připadá na něj asi sedmdesát procent veškeré sladké vody na světě. Ta slouží především k zavlažování polí. Nejžíznivější ze všech rostlin je podle Světového fondu na ochranu přírody bavlník. Právě bavlník slouží jako vstupní surovina 40 procent veškerému oblečení. Podle publikace Zemědělství a životní prostředí produkce bavlny vyžaduje 550-950 litrů vody na metr čtvereční oseté půdy, což představuje 7-29 tisíc litrů vody na jeden kilogram produkované bavlny. Na výrobu jednoho trika se pak spotřebuje zhruba 226 gramů bavlny.

Produkce bavlny a její zpracování jsou podle britské organizace Waste & Resources Action Programme hlavními zdroji znečišťování pitné vody. Bavlna se pěstuje v několika málo zemích, například ve Spojených státech, Indii nebo v Číně. Spotřeba vody se tak přesouvá do zemí, které už nyní trpí jejím nedostatkem. K problémům s vodou ve Spojených státech se vyjádřil i přední český geolog Václav Cílek. Pro web rozvojovka.cz uvedl, že části Spojených států amerických hrozí nedostatek vody, který je způsoben mimo jiné přečerpáváním, a to zejména pro zemědělskou produkci. Podle Cílka se uvádí, že zhruba 10 % zemědělské půdy je v USA zavlažováno ze zdrojů podzemní vody. Značná část zásobníků podzemní vody má vodu jen na 30 až 100 let. V pouštních oblastech Uzbekistánu zase rostou obrovské plantáže bavlny způsobující vysychání Aralského jezera. Rozvojovka.cz uvádí, že právě kvůli zavlažování se řeka Syrdarja zkrátila natolik, že do jezera nestihne dotéct. Kdysi druhé největší jezero světa má teď asi 10 procent své původní plochy.

Svůj podíl na vodní stopě má ale i péče o naše oděvy. Na jedno praní padne zhruba 30 až 90 litrů pitné vody. Podle Brněnských vodovodů a kanalizací za rok 2016 průměrný občan spotřeboval 109,7 litrů vody na den. Spotřeba pitné vody ve světě však neustále stoupá. Podle Pražských vodovodů a kanalizací přes 2 miliony lidí ročně umírá na nemoci z pití znečištěné vody. Denně je mezi těmito umírajícími až 41 tisíc dětí. V průběhu uplynulých 50 let se celosvětová spotřeba vody ztrojnásobila i přesto, že se počet obyvatel na planetě zvýšil jen 2,3krát.

Jaké jsou alternativy

Módní návrháři každý půlrok představují nové kolekce s modely, které se nám mají následující sezónu či dvě líbit. Pro většinu smrtelníků tyto vzory převezmou módní řetězce, které je upraví a ušijí z levných materiálů. Nebývá problém koupit nové tričko v ceně obědu v restauraci. Není se potom co divit, že je lidé nakupují skoro stejně často. Přitom koupí jednoho trička spotřebujeme tolik vody, kolik by podle WWF stačilo průměrnému člověku na 900 dnů.

Alternativu k běžně nabízené módě přináší hnutí Slow fashion, v překladu „pomalá móda“, nebo „udržitelná móda“. To následuje vzor takzvaného slow food a reaguje na masovou nadprodukci v módním průmyslu. Móda, která je běžně k dostání v řetězcích je zpravidla rychlá, levná a nízké kvality. Navíc je produkovaná v zemích globálního jihu, kde její výroba devastuje planetu a zneužívá levnou pracovní sílu. Slow fashion naopak stojí na principech udržitelnosti, zodpovědnosti, etiky, recyklace, podpory lokální tvorby, fair trade a tradičních řemeslných postupů. V praxi jde o upřednostnění kvalitního nadčasového oblečení.

Své místo má ale i nakupováním v secondhandech či výměna oblečení mezi přáteli nebo prostřednictvím internetových burz a bazarů. Nákupy „z druhé ruky“ jsou asi nejrozšířenější odpovědí na módní řetězce. Nejvýraznější předností secondhandového prodeje je prodloužení životnosti výrobku. Secondhandy jsou tedy jistě jeden ze zdrojů zmírnění tlaku na výrobu dalšího množství oblečení a tím i snížením objemu spotřebované vody.

Nosit oblečení z druhé ruky je však řešení jen polovičatým, navíc ne pro každého. Naopak je potřeba ovlivnit už samotný vznik oblečení. Jediným skutečným řešením je tak omezit a změnit samotný proces výroby a ulevit tím spotřebě vody a dalším dopadům na životní prostředí. Zároveň je nezbytné změnit nastavení mysli spotřebitelů. Není potřeba mít ve skříni 20 triček, ale spíše tři kvalitní kusy, které vydrží dlouho a tím stačí využít celou nebo aspoň větší část své životnosti.

Nejedná se totiž o žádné bezvýznamné kapky v moři. Podle publikace Voda jako relevantní mezinárodněpolitické téma Oldřicha Krpce dnes lidé spotřebovávají 54 procent veškerých dosažitelných zdrojů pitné vody. Pokud její spotřeba bude stoupat stejným tempem jako dosud, v roce 2025 to bude 90 procent. Toto alarmující číslo by mohlo posloužit jako impulz ke změně.

Lucie Sedláčková