Zamyšlení: Proč nemůže jít jednotlivec proti běhu dějin

Během příštího týdne bude finišovat sedmá řada seriálu Hra o trůny. Kromě mnoha jiných dějových linek obsahuje tato povedená fantasy telenovela stále častěji motiv, nad kterým je zajímavé se zamyslet. Ani ne tak kvůli příběhu jako takovému, spíše se skrze něj podívat na náš vlastní svět. Úvaha pochopitelně obsahuje vyzrazení části děje.

Jedna z hlavních postav, dračí královna Daenerys, už několik sérií prosazuje myšlenku svobodnějšího a spravedlivějšího světa. V duchu těchto idejí osvobozovala pomocí svých létajících nestvůr otroky východních despocií a v sedmé sérii se to pokouší zopakovat u feudálního Západozemí. Přímo mluví o zničení kola feudálních rodů, které je roztáčeno touhou po moci a drtí pod sebou obyčejné poddané a nevolníky. Královnin aktuální pobočník a rádce, inteligentní lilipután Tyrion, v ní vidí potenciální zakladatelku demokracie. Proč je ale takový pohled zavádějící? Pomiňme nyní to, že se jedná o fantasy s draky, bohem oživujícím mrtvé lidi a chodícími kostlivci. I tento žánr totiž musí mít vnitřní logiku. A pokud je základní předlohou příběhu středověká, potažmo přímo feudální, Evropa, nelze tyto úvahy jednoduše zavrhnout.

Už v předchozích sériích Daenerys prosazovala ve svých východních državách cosi jako moderní pracovní trh. Vztah pána a otroka měl nahradit systém smluv rovnoprávných lidí. Tady se tedy nebavíme jenom o demokracii, ale přímo o vzniku kapitalismu. Pomiňme to, že by feudální vladařku bez jakéhokoliv vzdělání něco takového vůbec mohlo napadnout. Místo toho si opravdu představme geniálního myslitele, v tomto případě myslitelku, která by opravdu z nějakého neznámého důvodu chtěla prosadit svobodu jednotlivce a rovnost před zákonem v kontextu primitivního středověku.

Jak by to všechno byla Daenerys schopná prosadit? I kdyby vyvlastnila a vyhladila všechny šlechtické rody, posunula by společnost směrem k pokročilejším způsobům organizace? Ne, zůstaly by pouze miliony negramotných, čerstvě osvobozených nevolníků, kteří by okamžitě rozpoutali chaos. Ale proč, když původní idea byla tak krásná, či dokonce vzdáleně reálná? Zásadní problém je v provedení přechodu mezi společenskými systémy, i v představě, že takový prudký skok může zařídit osvícený jedinec.

Jedna z věcí, které seriálu Hra o trůny zajistil takovou popularitu, byl dojem věrnosti středověkého života. Divák se několik sérií díval na to, jak životy desítek tisíc vojáků, řemeslníků, děveček a dalších létají jako list ve větru podle toho, jestli se spolu mocné šlechtické rody snesly či nikoliv. Kromě ještě více zpátečnického otrokářství na východě figuruje v příběhu pouze jediný subjekt, který má jistou povahu pokročilejší etapy dějin. Bravoská banka je jediným indikátorem toho, že by v Západozemí mohlo dojít k nějakému společenskému pokroku. To ale samozřejmě nestačí.

Jedním z faktorů zániku feudalismu v Evropě byl vznik měst. Ten souvisel s rozvojem obchodu, novými vynálezy jako byl třeba knihtisk, otevírání manufaktur a tak dále. Nemluvě o zámořských objevech, renesančním umění a humanistické filozofii. Rozhodně nepřišel jediný člověk, který by z gruntu prosadil lidská práva, demokracii či kapitalismus. Pokud by se mělo někdy fiktivní Západozemí stát oblastí na společenské úrovni srovnatelné s námi, muselo by před tím projít dlouhodobým a náročným vývojem. A ten nemůže nikdy naplánovat sebevětší génius nebo skupina géniů.

Mnohem reálnější by bylo, kdyby se společenský pokrok rozvinul v Západozemí jako vedlejší produkt. Uvedu příklad. Konkurenční královna Cersei ví, že nedokáže sama ubránit svou pozici proti mocným drakům své rivalky. Naštěstí má ale chytrého rádce, který je zároveň schopný vynálezce. Ten pro ni připraví balistu schopnou prorazit draží kůži. Jednak se ale jedná o poměrně složité zařízení, a za druhé je jich potřeba vyrobit co nejvíce. K tomu připočtěme i obrovské množství šípů. Protože ale času není nazbyt, je třeba vymyslet co nejrychlejší výrobu. Nejlepších řemeslníků není dostatek, proto je potřeba zahrnout do výroby i nekvalifikovanou pracovní sílu. Tu ale není možné zaučit do celého řemesla. Každý řemeslník proto naučí každého pracovníka jednu individuální činnost a společně vytvoří manufakturu. Třeba i více manufaktur, které si můžou vzájemně sloužit jako sub-dodavatelé, například projektilů nebo tětiv. Nový systém bude chrlit jednu anti-dračí balistu za druhou. I když ale zabijí všechny draky a Daenerys přemůžou, ze severu přichází armáda nemrtvých. Výrobu je potřeba jednak rozšířit, ale i přeorientovat na nové metody válčení. Státní pokladna vyplácí obrovské množství prostředků majitelům manufaktur a ti na bohatnou. Když jsou i nemrtví poraženi, znovu přeorientují svou výkonnou výrobu na nové úkoly a zároveň začnou toužit po větší nezávislosti, což může vést ke vzniku stavů a tak dále. A za pár století mohou pak v Západozemí platit lidská práva, demokracie, volný trh a tak dále, jak známe z našich vlastních dějin.

Jednotlivec může ovlivnit výsledky dílčích dějinných příběhů na operativní, když se poštěstí tak i na taktické, úrovni. Nemůže ale od píky převrátit nebo dramaticky urychlit strategické zákonitosti společenského vývoje. Podobné snahy různých nadšenců, skupin či hnutí totiž v historii skončily nakonec stejně jen masakry, strádáním a utrpením. Lidstvo se nesmí vzdát touhy po lepší budoucnosti. Je ale potřeba pochopit souvislosti a reálné možnosti v kontextu přítomnosti, a hlavně vždy začít od sebe. Delegovat změnu světa k lepšímu na jednoho člověka, nebo skupinu vyvolených, vždy skončí neúspěchem. Neustálé hledání politických spasitelů nemůže nikdy skončit dobře. Je dobré si to připomenout i teď, když Českou republiku čekají zanedlouho volby do Poslanecké sněmovny. Nelze čekat na to, že se celá společnost zlepší s nějakou úžasnou reformou osvíceného vůdce. Přitom materiální předpoklady k pozitivní změně už existují. Po rozvoji informačních technologií je nyní na řadě většinová společnost, aby využila jejich sílu k vlastnímu rozvoji, vzdělání a seberealizaci. Změna na politické úrovni pak může být už jenom čistě formální.

Jan Kříž

Zakladatel, organizátor a redaktor. Věnuje se především přírodním a společenským vědám.