Foto: Tomáš Hrivňák/Avokado-online.cz

Vesmír není pouze vzdálená tapeta na noční obloze. Je všude okolo nás a my jsme jeho pevnou součástí. Chemické prvky tvořící naše těla například vzniky v jádrech hvězd podobných těm, které můžeme pozorovat každou jasnou noc. Kolik těchto poznatků ale známe a proč bychom to vlastně měli znát?

S ředitelem brněnské hvězdárny Jiřím Duškem jsem si popovídal o výuce astronomie na školách, i o významu hvězdáren při vzdělávání o vesmíru. Dušek se také zmínil o své činnosti v Senátu, kde se mimo jiné věnuje i výboru, pod který spadá kosmický výzkum.

Co by měl průměrný člověk vědět o vesmíru?

Obloha tvoří polovinu světa okolo nás. Druhá polovina je země, po které chodíme. A stejně tak, jak lidé rozeznají jehličnatý strom od listnatého, nebo jelena od veverky, tak by mohli mít i základní znalosti o hvězdné obloze. Není potřeba, aby byli všichni astronomové, ale mohli by třeba vědět, proč Měsíc mění svoje fáze, proč se střídají roční období a snad i najít pár těch nejznámějších souhvězdí.

Udělal jsem si okolo sebe menší průzkum a velká část lidí nevěděla, co jsou hvězdy na obloze.

Je to tak. Povědomí o vesmíru je u většiny lidí na úrovni středověku, ne-li horší. Je to ale zvláštní, protože žijeme v době moderních technologií a převratných objevů. Velmi často nám někdo volá na hvězdárnu, že viděl cosi zvláštního na obloze. Vždy se jedná ale o naprosto banální věci. Říkám si, jestli podobně lidé volají do zoologických zahrad s tím, že viděli něco chlupatého a čtyřnohého. Na druhou stranu podobné povědomí mají lidé i o fyzice nebo chemii. Nikomu to nezazlívám, ale mělo by to patřit k základnímu vědomostnímu vybavení každého člověka.

Kdyby měli lidé větší povědomí o fungování vesmíru, možná by nevěřili astrologům, kartářkám a podobným demagogům.

Lidé vždy věřili pověrám. Je to paradoxní, protože současný blahobyt je důsledkem kritického myšlení a vědeckého zkoumání. Máme se dobře díky vědecko-technickému pokroku, ne díky kartářkám. Na druhou stranu je každého věc, čemu měří, jen by neměl bránit dalšímu rozvoji vědění.

Myslím si, že drtivá většina lidí, bez ohledu na vzdělání či profesi, v sobě nosí touhu po pochopení světa okolo sebe. Bohužel jim to podle mě nejvíc znechutí vzdělávací systém.

Rozhodujícím faktorem jsou učitelé. Dobrý kantor dokáže zaujmout i ty největší ignoranty, ten špatný naopak odradí úplně všechny. Tak to bylo vždy. Problém je asi i v tom, že současná věda je nesmírně složitá. Na mnoho lidí to proto může působit jako novodobá magie. Některé obory jsou obtížně pochopitelné i pro samotné odborníky. V leckom to proto může vzbuzovat nedůvěru. Na druhou stranu díky vědeckému způsobu myšlení existuje dnešní civilizace.

Co říkáte na výuku astronomie jako regulérního školního předmětu? Zatím to vypadá tak, že je okrajovou součástí několika různých předmětů.

Astronomie jako samostatný obor je podle mě zbytečná. Nemusíme být národ astronomů. Na dnešní astronomii je také krásné to, že se dotýká mnoha dalších vědních oborů. Výzkum planet je doména geologů, vznik vesmíru je chemie a kvantová fyzika, seriózní úvahy o mimozemském životě zase spadají do biologie. Problém není v tom, že by astronomie nebyla samostatný předmět, ale že pokrok ve vědě je rychlejší než učitelé. Mnozí z nich učí celý život totéž a nereflektují změny, které se na poli vědy neustále odehrávají. Ale chápu, že to není vůbec jednoduché.

Přemýšlel jsem nad významem hvězdáren ve vzdělávání veřejnosti. Nepřitahují výhradně lidi, kteří už zájem o vesmír mají, zatímco ostatní nikoliv?

Je to právě opačně. K nám na brněnskou hvězdárnu chodí sto padesát tisíc ročně. A to určitě nejsou všichni znalci astronomie. Náš průměrný návštěvník se chce dozvědět něco ze světa okolo sebe a užít si neobvyklou zkušenost. To je vše. Podobá se to tak trochu návštěvě kina nebo divadla. Naším cílem není vzdělávat či poučovat, ale motivovat k zájmu o vědu. Máme tady každý týden odborné přednášky nebo astronomický kroužek pro děti, ale spíš se věnujeme takovým povrchním dotekům, aby si veřejnost uvědomila, že věda a vesmír mají vliv na každodenní život.

Na druhou stranu je vaše situace poměrně specifická, protože málokterá hvězdárna má takovou návštěvnost jako ta brněnská.

Je potřeba říct, že většina lidí k nám nechodí na hvězdárnu, ale do planetária. Projekce pod umělou oblohou dominují nad pohledem na skutečné vesmírné objekty. Je to dáno tím, že zhruba polovinu nocí je zataženo, ale i malou kapacitou kopule.

Řekl bych, že člověka víc obohatí pohled na skutečné objekty blízkého nebo vzdáleného vesmíru než sebelepší program v planetáriu.

Reálná obloha je samozřejmě super, ale návštěvníci jsou většinou zklamaní. Na hvězdárnu přichází namlsaní knihami, snímky kosmických dalekohledů nebo sci-fi filmy. V dalekohledu pak vidí Saturnův prstenec, a to je všechno. Objekty vzdáleného vesmíru jsou navíc černobílé a tady v Brně i těžko viditelné. Pro nepoučeného laika je pohled na skutečný vesmír zklamáním. Když třeba probíhalo rekordní přiblížení planety Mars k Zemi, tak nám sem proudily davy návštěvníků. Rozhodně nečekaly, že uvidí oranžový kotouček s bílým flíčkem v horní části. Ale samozřejmě i taková osobní zkušenost je nenahraditelná.

Přitom Česká republika je velmi hustě zaplněna hvězdárnami v porovnání s jinými státy.

Jsme na tom velmi dobře v porovnání s jinými státy. Třeba skoro čtyřicetimiliónové Polsko má jenom tři planetária, zatímco my jich máme osm. Ale už to není takové jako v 70. a 80. letech.

Za ten normalizační zájem o vesmír zřejmě mohl Remkův let do kosmu. Prý to k astronomii přivedlo i vás.

Je to tak. Tehdy jsme se jako kluk rozhodl být také kosmonaut. To pochopitelně nevyšlo, ale začal jsem se zajímat o vesmír a díky tomu jsem tam, kde jsem. Je také zajímavé, že Vladimír Remek chodil jako chlapec na astronomický kroužek právě sem na Kraví horu. Protože je příští rok čtyřicáté výročí jeho letu, máme toho hodně v plánu. Zatím můžu prozradit, že o Remkovi vyjde krásná fotografická kniha nezatížená žádnou politickou ideologií.

Když už jsme u té politiky, relativně nedávno jste byl zvolen senátorem za hnutí ANO. Jak se vám to daří skloubit dohromady s funkcí ředitele?

Bez problému, jen si musím pečlivě plánovat svůj čas. Senátorství je hlavně reprezentativní funkce. Není to jako u poslanců práce na celý úvazek. Musím sice dojíždět do Prahy, ale zase jsem ve výboru, pod který patří kosmický výzkum. Pomáhám s různými projekty, díky kterým se mohou české firmy zapojovat do kosmického průmyslu. Dělám tam tedy věc, které rozumím. Nejde o to, že bychom měli poslat na oběžnou dráhu kosmonauta, ale jde o takzvaný kosmický průmysl, tedy dopady kosmických technologií do běžného života.

Řeknete nějaký konkrétní příklad?

V Praze je třeba centrála navigačního systému Gallileo, což je evropská obdoba GPS. Rychle se to teď rozvíjí a diskutuje se to hodně třeba v souvislosti automaticky řízených aut. Tyto technologie tu už budou velmi brzy, ale chybí zákony. Kdo třeba bude moct za to, když se automaticky řízené auto vybourá? A nejde jen o osobní automobily, ale i vlaky nebo konvoje nákladních aut.

Jak se díváte na současný vývoj kosmonautiky? Podle mě to vypadá velmi slibně.

Kosmonautika se hodně zlevňuje. Je to i tím, že rakety dnes vypouští kde kdo. Teď zkoušeli na Novém Zélandu raketu, jejíž motor byl vytištěný na 3D tiskárně. Sice jim to bouchlo, ale málokdo je úspěšný napoprvé. Velkou roli má i miniaturizace. To, co dřív dělala stokilová družice, zvládne dnes kilová kostka s rozměry deset na deset centimetrů. To umožňuje realizovat nápady, které byly dřív nemyslitelné. Jedna americká firma se třeba rozhodla monitorovat veškeré dění na Zemi, což se může hodit například při přírodních katastrofách. Místo toho, aby udělali několik mohutných družic, tak rozptýlí po oběžné dráze přes tisíc družic o velikosti krabice od bot. Díky miniaturizaci také může postavit družici skoro každý. Nedávno si jednu postavili i studenti ze Slovenska.

Řešíte nějak skandály, které se okolo hnutí ANO a Andreje Babiše v poslední době objevily?

Neřeším to nijak, protože nejsem členem hnutí ANO. Na různá stranická předsednictva chodím pouze tehdy, když se mluví o konkrétním dění v Senátu. Pokud se nemýlím, tak jsme všichni senátoři v ANO nestraníci. Někdy se tedy můžeme snažit vyjít vstříc ministrům za ANO, ale už jsme také hlasovali proti.

Mgr. Jiří Dušek Ph.D. (*1971) prožil velkou část dětství v Brně, kde i vystudoval fyziku a astrofyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. V roce 2008 se stal ředitele Hvězdárny a planetária Brno, kde před tím řadu let pracoval. V roce 2016 se stal senátorem jako nestraník za hnutí ANO.