Nabarvit jeden model mi trvá i čtyřicet hodin. Čas už pak nepočítám, říká oceněný barvič miniatur

Před časem jsme na Avokádu vydali rozhovor s majitelem brněnské wargamingové herny. Řeč přišla i na barvení modelů, které je důležitou součástí tohoto koníčku. Tentokrát jsme si popovídali se Zbyňkem Šibalem, kterého více než hraní baví právě barvení. Svému koníčku se věnuje už sedm let a na podzim tohoto roku vyhrál dvě medaile na prestižní evropské soutěži.

Monte San Savino Show 2017 je soutěž v modelářství a barvení, pořádaná v italském Toskánsku každoročně od roku 2006. Soutěž je rozdělená podle zkušeností soutěžících od juniorů a začátečníků až na úrovně Standart a Masters, dále pak tematicky na historické či fantasy figurky, vojenská vozidla nebo dioráma. Zbyněk Šibal vyhrál v letošním ročníku zlatou medaili v kategorii Fantasy-Ambient (dioráma) a stříbrnou za Fantasy-Painting (figura). Úspěch českých reprezentantů potvrdil ještě jeho kamarád Lukáš Žaba, který si odnesl bronz v kategorii Masters.

Foto: Archiv Zbyňka Šibala

Jaké druhy miniatur nejčastěji barvíte?

Sedm let barvím převážně wargamingové modely a zhruba rok zpět jsem se začal věnovat vyloženě výstavním modelům. Zatímco s miniaturami pro wargaming se hlavně hraje, výstavní modely jsou čistě na parádu. Jsou proto mnohem propracovanější a detailnější. Češi jsou spíše technici, což znamená, že dělají modely letadel, tanků apod. Figurkářská komunita není tak rozsáhlá, není ale rozhodně zanedbatelná.

Co jsou kritéria posuzování kvality nabarvení modelů?

Důležité je, jestli člověk barví fantasy sošku, nebo historickou. Když budete barvit figurku francouzského vojáka z napoleonských válek, tak musí všechny barvy přesně odpovídat dobovým reáliím. Často se barví různí vojáci, například z třicetileté války, světových válek a podobně. U fantasy a sci-fi jde hlavně o celkový dojem z modelu… jeho líbivost.

Jaké jsou třeba techniky k barvení?

Základní rozdělení je na barvení olejovými nebo akrylovými barvami. Zároveň se dají tyto techniky mezi sebou kombinovat. Rozdíl je nejen v tom, že jeden druh je na bázi vody a druhý oleje, ale v praxi se třeba s olejovými lépe stínuje. Já osobně ale používám od začátku jenom akrylové barvy. Bude ještě chvíli trvat, než je ovládnu na sto procent. Teprve poté se chci pustit i do olejových barev. Někdo to dělá tak, že barví většinu akrylem a olejové barvy používá na obličej, protože pomocí nich lze jemné odstíny na tváři krásně prolnout. Obličej je vždy obecně hodně náročný na stínování, zvlášť ještě pokud je ženský. Nabarvit hodně dobře ženský obličej je fakt umění. Akrylem je to mnohem těžší a jsou i názory, že přímo nemožné. Jednou bych to ale s akrylem chtěl umět tak, že bych i obličej zvládl opravdu prvotřídně.

Dokáže potom ty nejjemnější detaily vůbec obyčejný laik ocenit?

Když se podíváte v galerii zblízka na nějaký dobrý obraz, tak si také všimnete mnoha detailů. Stejné je to i u figurek. Takže bych řekl, že ano. Největší umění je právě zaujmout divákovo oko. Některé figurky mohou být sebevíc nádherné, ale není na nich nic, co by vás zaujalo. Umělec proto může třeba nádherně nabarvit obličej u busty a schválně mírně potlačí všechno ostatní. Tím tvář ještě víc zdůrazní a je větší šance, že někoho osloví. Můj názor je takový, že je lepší se zaměřit na jednu část a tu vypíchnout. Nemluvím samozřejmě o odfláknutí všeho ostatního.

Kde se takové modely pořizují?

Je to stejné jako u wargamingu. Existuje řada firem, které výstavní modely prodávají. Některé jsou udělané čistě podle fantazie jejich sochaře, jiné vychází z mytologie nebo nějaké značky. Koupit se dají za tři stovky, ale i dva tisíce a více. Záleží na měřítku, velikosti, nebo množství detailů.

Skládají se ty sošky před barvením jako u wargamingu?

Ano, je to stejné.

Po mnoha letech barvení musíte mít asi těch modelů už docela hodně.

Vlastně ani moc ne. U wargammingu je poměrně obvyklé, že lidé střídají armády. Začne vás bavit nějaká hra, tak sbíráte chvíli jednu armádu, barvíte její modely, ale zjistíte, že nějaká jiná frakce by vám sedla víc. Tak modely prodáte a začnete sbírat něco jiného, třeba od úplně jiné hry. Kromě toho nabarvím čas od času něco kamarádům.

Foto: Archiv Zbyňka Šibala

Jaké wargammingové hry vás baví?

V současné době mě baví nejvíc Malifaux. Je to hra, kde spolu soupeří menší gangy, takže nepotřebujete sbírat a barvit desítky podobných modelů. Zároveň to má i zajímavý hororový viktoriánský, steampunkový styl, a to já moc rád.

Jak dlouho vám přibližně trvá jednu sošku nabarvit?

Busta chlápka s chobotnicí na rameni mi trvala asi čtyřicet hodin. Moc to nepočítám, protože jakmile se do toho jednou ponořím, čas pro mě přestává existovat. Je to koníček, který mě dost baví a relaxuju u toho.

Opustil byste kvůli barvení na zakázku vaše současné zaměstnání?

Je otázka, jestli se tím chci vydělávat na plný úvazek. Po úspěchu v Itálii o tom ale musím hodně přemýšlet. Bavil jsem se s různými umělci, kteří se tím živí, a ne každý na to má úplně pozitivní názor. Když už to děláte pro někoho na zakázku, tak vám do toho lidé většinou kecají. Mají třeba jiné názory na některé věci, ale člověk to chce hlavně dělat podle sebe. A když vám do toho kecá někdo jiný, už to není doopravdy vaše práce. Nedáváte do toho tolik, přestává vás to bavit a není to pak ideální. Kamarád Lukáš Žaba, který mě k barvení výstavních modelů přivedl a který byl také letos oceněn, si tím ale třeba přivydělává ke své práci. Je to také hodně dobrý český „skulptor“, který si vytváří vlastní modely.

Zbyněk Šibal (*1984) bydlí v Hlinsku, kde pracuje jako mistr na laserovém pracovišti. Je ženatý a má tři dcery.

 

Jan Kříž

Zakladatel, organizátor a redaktor. Věnuje se především přírodním a společenským vědám.