Recenze: Chuchel má krátkou herní dobu, ale o zábavu v něm není nouze
České studio Amanita Design je celosvětově známé díky hrám jako Samorost nebo Machinarium. Jejich nejnovějším kouskem je Chuchel, který se od předchozích her výrazně liší minimalismem a komediálním pojetím.
Už po pár minutách hraní Chuchla vám dojde, že je v mnoha ohledech netradiční hrou. Celý je totiž pojatý formou grotesky. Podobně jako v některých komediálních animácích se za sebou střídají samostatné epizody, které na sebe nijak nenavazují. Společný pro všechny části je pouze cíl, kterým je získání třešně. Na začátku každé úrovně se dokonce zobrazí i nápis Chuchel, jakoby se jednalo o další díl animovaného seriálu.
Hráč ovládá hlavní postavu Chuchla, který po probuzení dostane chuť na třešeň. Dříve, než si ji však stihne vychutnat, ukradne mu ji druhá postava, Kekel. Toho nelze charakterizovat jako Chuchlova nepřítele, ale ani jako přítele. Občas si totiž i vypomůžou. Trochu to tak připomíná Toma a Jerryho, kteří si sice navzájem škodí, ale když jde do tuhého, spojí se proti společnému nepříteli.
Žádný ústřední příběh kromě snahy získat třešeň ve hře sice není, ale to nijak neubírá na zábavě. V každé úrovní máte za úkol vyřešit různé hádanky. Abyste našli správný způsob, jak je vyřešit, musíte zkusit vždy několik možností, co lze na daném místě dělat. Většinou ale proklikáte všechny už jen ze zvědavosti, abyste viděli, co se stane. Jediná nevýhoda na absenci hlubšího příběhu je, že se do hry člověk neponoří tolik, jako v případě Samorostu. To ale zřejmě ani nebyl záměr.
Hádanky jsou sice poměrně jednoduché, ale pokud byste si opravdu nevěděli rady, vždy je tu nápověda. Ta se objeví ve formě klikatelného otazníku ve chvíli, kdy hra pozná, že se s řešením trápíte už moc dlouho. Pokud ji ovšem nechcete využít, nikdo vás nenutí.. Hra je zpestřena i různými minihrami, které mohou připomínat známé arkádové tituly jako Pacman nebo Space Invaders. Zároveň jsou pravidla těchto miniher trochu pozměněné, takže musíte i tady sami přijít na kloub tomu, jak fungují.
Po grafické stránce si každý hned všimne, že ve hře chybí jakékoli prostředí. Většinou je pozadí pouze bílé a vidíme pouze několik postav a věcí, se kterými lze interagovat. To soustředí naši pozornost pouze na Chuchla a veškerá ostatní stvoření. Pochválit musíme množství postav, kterých je ve hře opravdu hodně. Obvykle ani nelze identifikovat, co to vlastně je, ale všechny působí vtipně.
Největším problémem Chuchla je herní doba, protože za dvě až tři hodiny máte hotovo. A když už znáte všechny hádanky a vtipy, nemáte důvod hrát znovu. Na druhou stranu vždy to může být vtipné zpestření cesty autobusem nebo vlakem, protože hra je navržena i pro mobilní zařízení.
Na první pohled se Chuchel také jeví jako dětská hra. To asi nelze úplně popřít, kresbou jistě přitáhne pozornost dětí. Dítě také asi nad hrou stráví více času než dospělí, protože ještě nezná principy hádanek tak jako zkušený hráč. Ani dospělí by ale hru jistě neměli minout. Přestože ji projdou rychle, určitě se nad některými momenty skvěle pobaví.
Chuchel nabízí skvělou zábavu pro děti i dospělé, i když netrvá moc dlouho. Dokázal bych si představit ve hře ještě třeba nějaké další dvě kapitoly, které by herní dobu prodloužili. Chápu, že v takovém případě by vývoj hry trval minimálně dvakrát tak dlouho, ale je podle mě trochu škoda, že takto originální hru má člověk za sebou tak rychle.
