Recenze: Nový Blade Runner si drží atmosféru prvního dílu, Harrisona Forda si ale moc neužijete
Blade Runner 2049 mnozí s nadšením očekávali, zatímco jiní měli strach, že to celé bude katastrofa. Výsledek ale příjemně překvapil. Přestože je to úplně jiný film, zachovává si atmosféru prvního dílu. Možná jen příběh by si zasloužil ze strany autorů trochu větší pozornost.
Uběhlo třicet pět let od původního snímku Blade Runner, který tehdejším divákům představil kyberpunkovou vizi světa plného létajících aut a umělých lidí. Ačkoliv je dnes jasné, že se tehdejší představy nenaplnily, kultovní film je díky hutné atmosféře populární dodnes. A kvalitní zpracování je vlastní i letošnímu pokračování.
Děj se odehrává třicet let po prvním filmu, tedy v roce 2049. V hlavní roli vidíme opět jednoho z takzvaných blade runnerů, policistů lovící umělé lidi, známé jako replikanty. Doba se ovšem v mnohém posunula. Replikanti se stali na Zemi součástí společnosti a slouží jako sluhové. Blade runneři teď loví už jen zastaralé verze replikantů, kteří dříve pracovali na cizích planetách a už neodpovídají potřebným parametrům. Nový hlavní hrdina z Los Angelské policie, známý jako „K“ je blade runnerem a zároveň i replikantem, který na slovo poslouchá rozkazy. Z jeho perspektivy je popisován běžný život umělého člověka v moderním světě. Vidíme, jaké používá technologie, jak prožívá (nebo většinou spíše neprožívá) emoce, ale také jakou roli v jeho životě hraje partnerka.
Musím přiznat, že Denis Villeneuve jako režisér skvěle navázal na první díl. Před vydáním bylo otázkou, jak pokračování vlastně tvůrci pojmou, aby film dokázal dosáhnout už tak vysoko posazenou laťku prvního dílu. Výsledek ale dokazuje, že ačkoli je film ve většině ohledů jiný, kouzlo si udržuje. Není to pouhé kopírování stejné šablony, jak tomu u nástupců slavných filmových značek mnohdy bývá. Příběh si jde svým směrem, ale zachovává atmosféru, na kterou jsme byli zvyklí. Diváci, kteří jsou dnes zhýčkaní spíše rychlejším a akčnějším děním na obrazovce, můžou být poměrně zklamaní, protože si Blade Runner 2049 udržuje pomalejší tempo prvního dílu. To je možná právě to, čím nový Blade Runner vystupuje z davu všedních moderních filmů.
Hlavní zápletka se tentokrát točí okolo vyšetřování policejního případu. Při něm bylo odhaleno tajemství, které by mohlo vyvolat válku mezi lidmi a replikanty. „K“ dostane za úkol tento případ vyřešit a zabránit válce. Na první pohled to zní jako další ohrané klišé, které najdeme v každém druhém hollywoodském filmu. Hloubka příběhu je naštěstí ve skutečnosti někde jinde a problematika rizika války se řeší jen okrajově. Druhou věcí jsou ovšem potom motivy jako revoluce mezi replikanty a lidmi. Ty působí jako zcela navíc a podle mně by bylo lepší je z filmu úplně vystřihnout. Podobně špatně působí i „napínavé“ zakončení, které ve skutečnosti příliš napínavě nepůsobí. Jsou to drobnosti, které jen zbytečně kazí dobrý zážitek z filmu.
Herci dobře ilustrují charaktery svých postav a například na replikantech můžeme pozorovat, že emoce projevují skutečně minimálně. Jak už je zřejmé z plakátů a trailerů, na plátně se objevil i Harrison Ford, kterého se však dočkáme až v druhé polovině filmu. Pokud chcete jít do kina jen kvůli němu, není to asi nejlepší volba. Až tak velkou roli tentokrát nemá. To však nijak neubírá na kvalitě filmu. Ryan Gosling na roli „K“ pasuje skvěle, stejně jako holografická Ana de Armas, nebo Jared Leto jako záhadný Neander Wallace, tvůrce replikantů.
Kvalitu filmu podtrhuje i kvalitní soundtrack, o který se postarali Hans Zimmer a Benjamin Wallfisch. Ti propojili nostalgickou melodii z prvního dílu s novým nádechem a dali tak hudebnímu podkladu nový kabát.
Nakonec nezbývá než zmínit to, čeho si člověk všimne hned na začátku. Úžasné vizuální zpracování. Mnozí o filmu říkají, že je krásný především po vizuální stránce. To nelze popřít. Efekty jsou na vysoké úrovni a celé prostředí působí na diváka velmi věrohodně.
Možná by neuškodilo věnovat ještě trochu větší péči příběhu. I přes jeho hloubku působí stále trochu jednoduše a určitě by se dalo jej ještě trochu rozvést. Námět je zajímavý, jeho zpracování skvělé, ale na konci si říkáte, že ještě něco by to chtělo.
Nicméně to nic nemění na tom, že Blade Runner 2049 stojí za návštěvu kina. Pro zaryté fanoušky jistě i víckrát než jednou, protože některé detaily člověk snadno přehlédne. Opomenout nelze ani spojitosti s prvním filmem a pozornější si možná všimnou i souvislosti s knižní předlohou od Phillipa K. Dicka. Není ale snadné říct, jestli je dvojka lepší nebo horší než první díl. Je prostě jiná, ale stále dost kvalitní. Nejedná se o obyčejný akční film, kterých jsou všude stovky. I přes pár nedostatků má svoji originalitu, nádech z původní klasiky a zároveň využívá moderní technologie k dosažení lepšího zážitku. Před návštěvou kina by měl ovšem divák počítat s pomalým vyprávěním, nikoli s rychlou akcí plnou výbuchů a přestřelek.
