Společenské vědy nám mohou pomoci zorientovat se v době Průmyslu 4.0, myslí si děkan Fakulty sociálních studií
Není pochyb, že se svět dramaticky mění pod tvrdým tlakem technologického pokroku. Stále více oblastí lidského života se zrychluje nebo automatizuje. Pro mnohé lidi je tak stále těžší se v měnícím prostředí zorientovat. Děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity právě v tom vidí velký potenciál pro společenské vědy. Ty mohou lidem nabídnout popis proměnlivého světa a vysvětlení těchto změn.
Sociální vědy jako je například sociologie, politologie nebo antropologie jsou stále pro mnoho lidí záhadou. Mohou být jejich teoretici a jejich studie k něčemu užiteční? Jak se uplatní absolventi těchto oborů, když jich je mnohem více, než aby zůstali ve výzkumných institucích? A nakolik je znalost základů společenských věd přínosná i pro běžného člověka? Nad tím se zamýšlí politolog a odborník na mezinárodní vztahy Břetislav Dančák, který je zároveň děkanem Fakulty sociálních studií v Brně.
K čemu mohou být společenské vědy užitečné?
Myslím, že jejich význam poroste v dnešní době, kdy se hodně mluví o Průmyslu 4.0 (pozn. proces maximální robotizace a digitalizace práce). Role moderních technologií v životě člověka roste a důraz na zvládnutí techniky je obrovský. Lidstvo vždy ovládalo technologie a používalo je k vlastním zájmům. Dnes mi to ale připadá, že se člověk stává spíše otrokem tohoto pokroku. Tady mohou hodně společenské vědy pomoct.
Bude ale co popisovat na společnosti, ve které automatizace nahradí lidskou práci?
Práce člověka šlechtí a manuální práce pomáhá zvlášť intelektuálům uvědomit si širší kontext života. Doufám tedy, že alespoň část práce v rukou lidí zůstane. Spíš mě napadá, jestli si v tomto překotném tempu vědeckého vývoje pokládáme ty správné otázky. Tedy proč vlastně tu techniku máme a co by za nás měla všechno dělat. Proto nesouhlasím se vzdalováním humanitních a podobných oborů od těch technických a exaktních. Vždy připomínám, že nejsme v rozporu s technickými obory. Nechceme konkurovat technikům a přírodovědcům. Naopak, ty znalosti se dají kombinovat a nabízet tak ucelenější pohled. Devadesátá léta byla ve znamení rozvoje humanitních a sociálních věd, protože za komunismu byly potlačovány. Byla by proto škoda, kdyby se ten trend měl opět vychýlit zpět.
Čím by mohly přispět právě sociální vědy k pochopení světa, který je stále více založený na technice?
V dnešní době si jsme schopni představit, že se bude v budoucnosti ještě rychleji cestovat a efektivněji vyrábět. Nejsme ale schopni říct, jak složitá bude taková společnost a vztahy uvnitř ní. Kdo zodpoví tuto otázku, pokud nebudou společenské vědy? Umělá inteligence? To asi ne. Software dokáže precizně vyhodnotit žádost o bankovní úvěr. Ale takový úvěr si vždy bere člověk s různými motivy nebo souvislostmi, které se nedají nějak spočítat. To je důležité. Podobně to ilustruje zkušenost režiséra Jana Svěráka. Novináři se ptali, jestli jeho nový film není příliš drahý. Svěrák odpověděl, že se přece nedá změřit dopad estetického zážitku. Ať už pozitivní nebo negativní vlivy na člověka se nedají jenom jednoduše spočítat. A od toho tu jsou sociální vědy.
Dívá se ale většina veřejnosti na společenské vědy takto? Ze své zkušenosti bych řekl, že v nich moc smysl nevidí.
Tuhle otázku si pokládám vždy, když promují naši absolventi. V sálu tam sedí maminky, tatínkové, nebo babičky. Jakou mají asi představu o tom, co bude jejich potomek dělat? Když jdete studovat medicínu, tak z vás bude pravděpodobně doktor. Po studiu práv můžete být zase advokát. To si lidé dovedou představit. U studentů sociálních věd ale nelze přesně odpovědět na to, co budou dotyční po studiu dělat. Mohu ale říct na základě zpětné vazby, že naši absolventi netrpí frustrací a v drtivé většině nejsou nezaměstnaní. Nedělají sice nutně práci ve svém oboru, ale mají natolik otevřené oči, že jsou schopni efektivně zvládat výzvy rychle se proměňujícího trhu práce.
Mělo by tedy společenskovědně vzdělaných lidí přibývat?
Mělo by jich být přiměřeně tolik, aby se byli všichni schopni uplatnit. Nevím, jestli takový stav je pět tisíc absolventů nebo dvacet tisíc. Nelze také vztahovat poměry na této fakultě k celkové mase absolventů humanitních a sociálních oborů. Uchazeč o studium u nás musí soupeřit v průměru s dalšími osmi lidmi. Můžeme si tedy vybírat to nejlepší z motivovaného a talentovaného vzorku společnosti. Jiné podobně zaměřené fakulty na tom mohou být jinak a není proto možné generalizovat. Pokud ale jde o obecnou znalost sociálních věd v populaci, je jejich znalost pro společnost zcela určitě přínosná. Je důležité, aby lidé uměli kriticky myslet, věcně argumentovat nebo organizovat pracovní skupiny.
Mnoho lidí přesto nevidí v absolventech sociálních věd význam. Miloš Zeman například vyzval přímo k zavedení školného na humanitních oborech.
Zrovna školné je podle mě ze své podstaty dobré. Může totiž sloužit jako přiměřený nástroj k rozpoznání zájmu o daný obor. Navíc každý vysokoškolák má prokazatelně lepší pozici na pracovním trhu než člověk s nižším vzděláním. Například pokud jde o výši platu. Školné by nemuselo být o závratných desítkách tisíc korun. Když se o možnosti zavedení školného mluvilo, počítalo se tuším s okolo dvanácti tisíci. Když vezmeme v potaz nabídku různých letních brigád, nemělo by to být pro rodiny zatěžující. Já se na studenty nedívám jako na děti, za které zodpovídají jejich rodiče. Vždyť už to jsou voliči, kteří spolurozhodují o chodu celého státu. Na vzdělání je potřeba dívat se jako na investici, která se zhodnocuje po zbytek života.
Školné by mohlo ale také řadu oborů zničit, protože by o ně nikdo neměl zájem.
To už je otázka dlouhodobější strategie rektorů a děkanů. Jsou totiž obory, u kterých nepotřebujete hromady absolventů, ale pár dobrých specialistů. Ti zachovají potřebnou kontinuitu znalostí. Kolik třeba potřebujeme odborníků na řízení jaderných elektráren? Moc ne, ale když zaniknou katedry jaderného inženýrství, tak i nedostatek jednoho bude katastrofa.
Doc. PhDr. Břetislav Dančák Ph.D. (*1973) vystudoval politologii na Masarykově univerzitě, kde posléze působil jako pedagog. Svou pozornost při akademické práci orientoval zejména na střední Evropu, hlavně pak země Visegrádské čtyřky. Věnuje se ale i otázkám energetické bezpečnosti a mezinárodních vztahů. Od roku 2011 vykonává funkci děkana na Fakultě sociálních studií.
