Církev by se neměla modernizovat. Víru musíme chránit, myslí si brněnský pravoslavný kněz

Jozef Fejsak slouží jako pravoslavný kněz v brněnském chrámu sv. Václava a na nedostatek věřících si nestěžuje. Nábožensky cítící lidi všech národností podle něj přitahuje i původní duchovnost a mystika ortodoxního křesťanství.

Podle Českého statistického úřadu se k pravoslaví na českém území přihlásilo v roce 2011 přibližně dvacet šest tisíc lidí. Populace pravoslavných věřících je přitom stabilní a podobně početná jako při měření v roce 1991. Pro porovnání, římských katolíků je v České republice přibližně milion a osob bez víry tři miliony šest set tisíc.

Liší se nějak vaše práce v České republice od práce kolegů ve východní Evropě?

Je tu třeba více misijní činnosti, protože zde je pole neorané. Je zapotřebí hlásat Boží slovo každému, kdo má o něj zájem. Pokřtil jsem už i dost studentů Masarykovi univerzity. Studují tam totiž například balkanistiku, slovanské jazyky, literaturu a na základě toho se seznamují s tamní kulturou. Když je to osloví, přijdou za námi. Pár semestrů jsem i docházel na filozofickou fakultu, ale nesnažil jsem se tam samozřejmě agitovat. Studenti pokládali otázky a já jim odpovídal.

Co je vaší denní pracovní náplní?

Různí se to. Mohou to být administrativní, či bohoslužebné povinnosti. Časté jsou i návštěvy věřících. V neděli ráno od sedmi sloužíme jitřní bohoslužbu pro Ukrajince, Rusíny a východní Slováky. Od devíti hodin následuje svatá liturgie. Tu první sloužíme v církevní slovenštině, druhou tak z osmdesáti procent v češtině. Zítra mě například čekají ještě čtyři křty a večerní bohoslužbu.

Proč jste se dal na kněžskou dráhu?

Narodil jsem se na východním Slovensku, kde byli věřící všichni z vesnice. Rozhodl jsem se tedy, že půjdu studovat teologii.

Rozhodnutí o kněžském povolání je určitě snazší u pravoslaví, kde se na rozdíl od katolíků můžete ženit a mít děti.

Je to velká výhoda. Víme pak totiž, co rodinný život obnáší a můžeme více chápat naše věřící. Kdysi to tak bylo i v západní církvi.

Stal byste se knězem, kdybyste musel vstoupit zároveň do celibátu?

Těžko říct. V naší církvi máme jen dobrovolný celibát, takže jsem o tom nemusel přemýšlet. Pravoslavný kněz se prostě buď ožení, nebo jde do kláštera.

Kolik máte tady v Brně věřících?

Hodně. Každou neděli máme přeplněný chrám. V zimě to bude větší problém, protože v létě aspoň můžete mít otevřené dveře. Budeme se muset tedy mačkat. Věřících navíc pomalu rok od roku přibývá. Kdyby přicházelo každou neděli tolik lidí, kolik chodí o Velikonocích, tak bychom museli postavit v Brně deset nových chrámů.

Chodí k vám hlavně Češi, nebo je pravoslaví spíš pro východoevropské menšiny?

V naší farnosti je celkem sedmnáct národností. Chodí k nám Češi, Slováci, Rusíni, Ukrajinci a tak dále. Chrám sv. Václava vybudovali původně Češi po první světové válce jenom pro sebe. Protože to je ale jediný pravoslavný chrám v Brně, schází se zde všichni věřící. Pro nás je jediná národnost pravoslaví.

Plánujete tedy postavit nějaký další kostel?

Žádali jsme o to město Brno, ale nevyšlo to. S Boží pomocí se nám to ale třeba jednou podaří.

A je víra místních pravoslavných pevná, nebo by mohli být zbožnější?

Chvála Bohu je to dobré. A jsem rád, že v neděli vídám při mši osmdesát procent mladých lidí od dvaceti do čtyřiceti let. Je také zajímavé, že u nás bývá více mužů než žen, což není obvyklé.

Foto: Tomáš Hrivňák/Avokado-online.cz

Proč by měl konvertita ke křesťanství přijmout pravoslaví a nejít místo toho ke katolíkům, husitům, nebo mormonům?

To se liší u každého člověka a je to na jeho svobodném rozhodnutí. Někomu se může zalíbit východní obřad, zpěvy, způsob náboženského života. Řadě římským katolíkům se nemusí líbit současný modernismus. Řekl bych obecně, že pravoslaví je pro některé duchovnější i mystičtější. Dodržujeme totiž původní tradice a nemodernizujeme církev. Někdy nás odsuzují, že nejdeme s dobou. Písmo ale říká, že Ježíš Kristus je stejný včera i dnes až na věky věků, tak jak by se mohla měnit naše církev? Máme chránit učení evangelia, a ne pomáhat k jeho nenaplňování. Někteří mi třeba vytýkají, že podáváme svaté přijímání všem do úst jednou lžící. Prý se můžeme nakazit.  Já jim na to říkám: „Pokud máte takovou víru, tak radši k přijímání nejděte.“

Víra vás ochrání před mikroby?

No jistě. Kdyby to tak nebylo, dávno bych už nebyl mezi živými. Víra nás chrání před vším.

Jaké máte vztahy s ostatními církvemi?

Velmi dobré. Úzce na ničem nespolupracujeme, ale podle možností se setkáváme. Oni mají dost své vlastní práce a my také. Já sám jsem natolik vytížený, že mám hodně málo volného času. Nedávno jsem šel ráno do kostela o půl sedmé a vrátil se v osm večer. O Velikonocích jsem nespal třeba třicet hodin, to třeba do chrámu přijde i několik tisíc lidí. Proto se domnívám, že nás je mnohem víc, než kolik se uvádí při statistickém sčítání.

Čas od času se mluví o sbližování, sjednocování církví. Jaké jsou podle vás zásadní rozdíly, přes které se nelze přenést?

U římských katolíků je to samozřejmě papežství. I v minulosti byl na prvním místě římský patriarcha, držel se ale jednotného učení. Odtrhl se ale od patriarchátů v Konstantinopoli, Alexandrii, Jeruzalémě a Antiochii. Rozkol začal jejich tvrzením, že Duch svatý vychází nejen z Otce, ale i Syna, a skončilo Velkým schizmatem v roce 1054, který trvá do dnešní doby. Ještě ale do druhého vatikánského koncilu v roce 1962 jsme toho měli hodně společného. Pak katolíci zrušili například tradiční povinný půst před svatým přijímáním. Já si nedokážu představit, že bych toto pravidlo nedodržel.

Je opravdu tak důležité, jestli Duch svatý vychází z Otce nebo Syna?

Když Ježíš Kristus přijímal křest v řece Jordán, z nebe byl slyšet hlas: „To je můj milovaný syn“, zatímco se nad ním vznášel Duch svatý, který vycházel z Otce. Není o čem pochybovat. V patnácté kapitole evangelia podle Jana to je jasně napsané: „Duch pravdy, který z Otce vychází.“

Věříte v peklo? I někteří křesťané totiž jeho existenci zpochybňují.

No samozřejmě! V Bibli se jasně píše: „Jděte ode Mne zlořečeni, do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu a andělům jeho.“

Takže ti, kteří nepřijmou Ježíše budou do konce věčnosti trpět?

O tom, kdo kam půjde, rozhodne Hospodin. Nelze nikoho soudit předem. Naše učení jenom říká, že kdo se nerodí z vody a ducha, čímž se myslí svatý křest, nemůže jít do nebeského království. Jsou ale lidé, kteří neměli nikdy možnost slyšet o Kristovi. U nich se bude rozhodovat podle toho, jak žili svůj život.

Jozef Fejsak (*1955) se narodil na východním Slovensku. Studoval v Prešově, Moskvě a Bělehradě. V brněnském chrámu sv. Václava pracuje více než tři desetiletí. Je ženatý a má dvě dcery.

Jan Kříž

Zakladatel, organizátor a redaktor. Věnuje se především přírodním a společenským vědám.