Foto: Dominika Lewczyszynová/Avokado-online.cz

Blíží se parlamentní volby a průzkumy nevypadají pro vládnoucí ČSSD nejlépe. Sociálně demokratickým poslancům začíná být jasné, že mnoho z nich půjde z kola ven. Spousta kandidátů se proto snaží získat co nejlepší místo na volební listině. Tak bývalý senátor Zdeněk Škromach mluví o aktuální situaci v nejsilnější levicové politické straně. Popsal i svůj život po prohraných volbách do Senátu a případnou kandidaturu na prezidenta.

Zdeněk Škromach je typ snadno zapamatovatelného politika. Části voličstva může být sympatická jeho lidovost, jiní by řekli spíše jednoduchost. Je známý svým vystupováním na internetu a komentováním politického dění ze zahradního bazénku. V posledních volbách mu ale nepomohlo ani volání po zapalování ohňů a ochraně vína a vepřových škvarků před muslimskými imigranty.

Čím se živíte, když jste po dvou desetiletích skončil ve vysoké politice?

Jsem registrovaný na úřadu práce a dávám si dohromady osobní věci. Je to pro mě jako bývalého ministra práce a sociálních věcí velmi zajímavá zkušenost. Pokud jde o hledání práce, nebylo to tak snadné, jak by se mohlo zdát. Zaměstnavatelé nestojí totiž o velkou publicitu. Ale od prvního března už mám něco vyjednaného. Mělo by se to týkat projektu na řešení strukturální nezaměstnanosti. Třeba tam, kde ukončily provoz doly nebo továrny. Na papíře to sice vypadá tak, že jsou volná pracovní místa, ale pokud někdo pracoval dvacet let v uhelném dole, těžko ho rekvalifikujete na prodavače v supermarketu.

Jste po prohraných senátních volbách politická mrtvola?

To byste musel za mrtvolu označit každého sportovce, který prohraje nějaký zápas. Jedna prohraná bitva neznamená konec kariéry. Když odešel Miloš Zeman kdysi na Vysočinu,i jemu jeho odpůrci nepřáli návrat. Když ho sociální demokraté nepodpořili ve volbě na prezidenta v roce 2003, také ho tehdy mohli označit za politickou mrtvolu. Pak se ale vrátil s velkou slávou a dnes je přímo zvoleným prezidentem, který vyvolává velké emoce. Některé jsou pozitivní, jiné ne. Nejhorší ale je, když politik nevzbuzuje žádnou odezvu.

Pro Lidové noviny jste řekl, že stále plánujete kandidaturu na prezidenta, pokud nebude pokračovat Miloš Zeman. Proč by vás Češi měli volit?

Chtěl bych oslovit voliče od středu doleva. Budu se ale muset odpoutat od samotné ČSSD, protože její voličský potenciál nestačí na zvolení. Mnoho uchazečů o prezidentský úřad se pustilo do plamenného boje proti Miloši Zemanovi. To se dá pochopit, ale mě jsou jeho názory blízké a chtěl bych pokračovat v sociálně demokratickém duchu. Se Zemanem se samozřejmě neshodnu ve všem, třeba na některých sociálních otázkách. Naposledy to bylo vyjádření, že sto korun za denní pobyt v nemocnici nikoho nebolí. Nebo jeho názor, že kdo nepracuje, ať nejí. Pokud jde o geopolitickou situaci, chtěl bych, aby Praha byla prostředníkem mezi Washingtonem, Moskvou, Pekingem a tak dále. My sami si na velmoc hrát nemůžeme.

Hrát na velmoc si nemůžeme, ale jsme členy Evropské unie s půl miliardou obyvatel.

To je pravda. Sám jsem zažil při mnoha zahraničních jednáních, že přístup velmocí k České republice je díky Evropské unii odlišný. Na druhou stranu nemůžeme vystupovat jenom jako unie, když v ní nejsme sami schopni prosadit vlastní názor. Problém je, že skoro všichni politici, kteří odejdou do Bruselu, ztratí pohled na realitu. Další věc je, že se evropská integrace zastavila v půli cesty. Není to ani federace, ani volné obchodní sdružení. Současné pseudo-politické orgány nejsou efektivní. Stěhování mezi Bruselem a Štrasburkem je zbytečné a nákladné. Vždy jsem byl spíše zastánce federalizace. Nemyslím si ale, že by Německo či Francie daly v dohledné době více prostoru menším státům. Pokud jde o země Visegrádské čtyřky, je tu Polsko, které si hraje na hegemona. To není v kombinaci s jejich válečnickými tužbami vůči Rusku nejlepší. Proto bych spíše volil tu pozici prostředníka.

Jakou máte politickou budoucnost, pokud neuspějete ve volbě na Hrad?

Na stará kolena jsem se pustil do komunální politiky. Jsem radní ve své obci Rohatec. Je to dobrá zkušenost, protože člověk zažije i běžné lidské příběhy. Byl jsem osloven od několika organizací ČSSD, jestli nechci kandidovat do Poslanecké sněmovny. Ale při současných volebních preferencích probíhá tuhý boj o pozice na kandidátkách a nechci dělat konkurenci současným poslancům. Ti si spočítali, že pokud volby dopadnou podle současných preferencí, tak jich tam zůstane asi jenom polovina. Boj tedy bude dost krutý, až bratrovražedný. Pro mě jsou ale důležité i jiné věci než jen politika. Mám tři vnoučata, různé koníčky a čas utíká.

Zdeněk Škromach se chystá kandidovat na prezidenta. Foto: Dominika Lewczyszynová/Avokadointerview.cz
Zdeněk Škromach neopouští myšlenky na možnou prezidentskou kandidaturu. Foto: Dominika Lewczyszynová/Avokado-online.cz

Co si myslíte o současném stavu ČSSD?

ČSSD by se měla více věnovat konkrétním tématům než osobním sporům. Chápu, že Andrej Babiš a jeho hnutí provokují. Lidé ale mají tendenci chránit ty, kterým je ubližováno. Babišovi tak útoky spíše pomáhají, než že by ho poškozovaly. Sociální demokracie by měla hlavně dávat lidem jistotu práce, bydlení a slušných mezd. Naopak dnes se politici předhání v tom, kdo víc sníží sociální výdaje. Můžeme ale sledovat například u zemí latinské Ameriky, že snižování sociálních nákladů vede k růstu nákladů na potírání kriminality.

 

Souhlasíte s Bohuslavem Sobotkou, že by měli být výrazně zdaněni lidé s příjmy nad čtyřicet tisíc měsíčně?

U nás vždy byla obava zdaňovat ty nejbohatší. Vynucená míra solidarity je ale nutná, protože dobrovolná ne vždy funguje. Bohaté země okolo nás jako třeba Rakousko nebo Německo mají mnohem vyšší míru progresivního zdanění. Tak proč se srovnávat třeba s Portugalskem nebo jinými chudými zeměmi. Současný daňový systém táhnou lidé s nižšími a středními příjmy. Bohatí na tom v podstatě vydělávají.

Otázka ale je, od kdy lze opravdu mluvit o závratném bohatství. Není hranice čtyřiceti tisíc příliš těsná?

Domnívám se, že v tomto hraje důležitý faktor plat ústavních činitelů. Kdyby se totiž ta hranice nastavila třeba od osmdesáti tisíc, poslanců by se to netýkalo. Majetní lidé by pak mohli kritizovat, že jim politici chtějí brát, ale jich samotných se to netýká. Další důvod může být, že rozdělení zisku ve společnosti není lineární, ale exponenciální. Většina obyvatel se proto vejde pod tu hranici.

Proč se Bohuslavu Sobotkovi po katastrofě v krajských volbách nikdo nepostavil? Může to být strach z opakování „lánského puče“? (pozn. neúspěšný pokus o svržení Bohuslava Sobotky skupinou okolo Michala Haška)

Současné výsledky jsou důsledkem periodického vývoje. Před osmi lety měla ODS prezidenta, parlament, kraje a tak dále. Pak tuhle pozici ještě do podzimu minulého roku zastávala ČSSD. Osud vládnoucích stran je takový, že když se stane něco špatného, je to v očích voliče vždy jejich vina. Je to daň za úspěch. Straníci v takových chvílích drží spíš při sobě, než aby volali po personálních změnách. Navíc jsou volby půl roku po sjezdu. I kdyby Bohuslava Sobotku vystřídal génius, nepodaří se mu volební výsledek tolik vylepšit. To by se muselo stát něco hodně velkého. A nikdo nechce být ten, kdo povede stranu do neúspěšných voleb. Proto tu je taková vůle, aby byl Bohuslav Sobotka u kormidla až do října. Pak se uvidí. Očekává se, že vedoucí postavení převezme mladá generace, která nyní válčí o pozice místopředsedů. Teď je ale hlavně zajímají dobrá místa na kandidátkách.

Měla by sociální demokracie více spolupracovat s komunisty na vládní úrovni?

Komunisté se chovají spíš účelově než levicově. Těžko najdou shodu se sociální demokracií v některých oblastech, třeba pokud jde o Evropskou unii nebo Severoatlantickou alianci. Deklarace možné spolupráce na vládní úrovni by mohla ČSSD spíše ublížit. Spousta levicových voličů může dávat hlas sociální demokracii právě z důvodu, že KSČM nemá potenciál dostat se do vlády. Pokud najednou tato bariéra zmizí, může část voličů přejít právě ke komunistům. Na druhé straně to může od ČSSD odradit středově orientované voliče. Lze tedy přijít o hodně.

Ing. Zdeněk Škromach (*1956) vystudoval Vysoké učení technické v Brně. Posledních sedm let minulého režimu byl členem KSČ. Poté pracoval v odborech a od roku 1996 byl poslancem za ČSSD. Mezi roky 2002-2006 byl ministrem práce a sociálních věcí ČR. V sociální demokracii zastával post místopředsedy a pro Jiřího Paroubka dělal místopředsedu vlády. V roce 2016 mu skončil po šesti letech mandát senátora a místopředsedy Senátu.