Otázka osvojování a výchovy dětí homosexuálními páry je dlouho diskutovaným tématem. Pro jedny je přirozeným pokračováním emancipace lidí různých sexuálních orientací, pro jiné zvráceným zásahem do podstaty lidské reprodukce.  Ačkoliv je homosexualita vrozenou vlastností a na toto téma bylo učiněna řada výzkumů, podle kritiků adopce stejnopohlavními páry může taková výchova poškodit dítě do konce života. Zeptali jsme se proto našich respondentů i na jejich názor.

Julie Švecová – Vzpěračka

Mělo by to být individuální. Spíš by se ale měl usnadnit ten kolotoč kolem adopce obecně, aby i normální páry měly šanci si adoptovat dítě v rozumné době, a ne na něj čekat roky. Posuzování, jestli je pár schopen se o dítě postarat by nemuselo být ovlivněno pohlavím, ale prostředím do kterého dítě půjde. Dnes je již „normální“ skoro cokoliv. Myslím, že dítě snáz pochopí a přijme, že ho adoptovali milující rodiče s jinou orientací, než to, že ho nikdo nechtěl.

Jan Werner – Politolog a filozof

Jednoznačně ano. Veškeré aspekty argumentace protistrany jsou totiž neplatné. Není totiž pravda, že heterosexuální pár je pro dítě automaticky vždy lepší, než pár homosexuální. Existuje řada heterosexuálních rodičů, které své děti týrají, kde je jeden z rodičů alkoholik či drogově závislý, či kde děti neodůvodněně bijí a podobně. Pro řadu takových dětí by bylo daleko lepší vyrůstat u milujících homosexuálních rodičů. Samozřejmě nelze zpochybňovat to, že je dobré, má-li dítě jak mužský, tak ženský vzor. Domnívám se, že pokud jsou oba rodiče milující a svému dítěti se věnují, je pro dítě ideálním stavem mít jak maminku, tak tatínka. Bohužel jsme v situaci, kdy existuje značné množství dětí, které na rodiče neměly štěstí a z řady nejrůznějších důvodů skončily v dětských domovech. A pro tyto děti je vždy jednoznačně lepší, když budou vyrůstat v místě, kterému budou moci říkat „domov“, a když budou cítit, že je někdo skutečně miluje a dopřává jím „rodičovskou lásku“. Tyto pocity jsou i z psychologického hlediska pro vývoj dítěte zcela klíčové. Sebelepší dětský domov nikdy nemůže nahradit domácí prostředí, kdy dítě není jen jedním z několika desítek, ale kdy ví, že má rodiče, pro které je vším na světě. Pochopitelně, i mezi homosexuálními rodiči mohou být špatní lidé, to však není argument, který by vrhal špatné světlo na celou ideu adopce dětí homosexuály. Veškeré snahy konzervativců a v našich reáliích také křesťanů o to, aby homosexuálové těmito právy nedisponovali, bohužel nejvíc odnášejí děti. Malým dětem v dětských domovech je totiž úplně jedno, že si nějaký zapšklý katolík myslí, že to je nemorální. Chtějí jen někoho, kdo je bude mít rád. Chtějí prožít dětství, které by se alespoň mohlo přiblížit tomu, které zažívá většina dětí, které mají to štěstí, že vyrůstají v péči svých vlastních milujících rodičů.

Robert Janás – Fotograf, básník a historik umění

Proti homosexuálům nic nemám a jsem proti jakékoliv diskriminaci. Mezi gayi mám i přátele. S adopcí dětí homosexuálními páry ale přesto nesouhlasím. Člověk vzniká ze spojení muže a ženy v rámci rodiny. Pokud bude společnost opouštět protěžování klasické rodiny, mohou nás převálcovat jiné civilizace, kde je postavení gayů hodně špatné. Dnes si klademe různé společenské otázky, které se ale mohou v budoucnosti stát bezpředmětnými, pokud jako civilizace zanikneme.

Zdeněk Škromach – Bývalý senátor

Ano, ale pouze pokud jde o potomka jednoho z partnerů. Já sám jsem hlasoval kdysi pro uzákonění registrovaného partnerství. Tehdy ještě zástupci homosexuálů tvrdili, že o právo na adopci žádat nebudou. Je ale pravda, že je lepší, aby bylo dítě v rodině, byť homosexuální, než aby vyrůstalo v ústavní péči. Na jižní Moravě jsme k těmto záležitostem obecně poměrně skeptičtí.

Jan Kříž

Zakladatel, organizátor a redaktor. Věnuje se především přírodním a společenským vědám.