Recenze: Kingdom Come: Deliverance trápí bugy, i tak ale přináší neopakovatelný herní zážitek
Po letech čekání se hráči konečně dočkali jedné z nejočekávanějších her, jež vznikala v našich končinách, do nichž je také dějově zasazena. Vývojáři dostáli slovu a naservírovali nám realistický středověk na stříbrném podnose.
Po skonu milovaného českého krále a římského císaře Karla IV. nastupuje na trůn jeho nejstarší syn Václav IV., jenž se ovšem nepotatil a před vladařskými povinnostmi dává raději přednost prostopášnému životu plného lovu, alkoholu a milostných pletek. To se nelíbí ani šlechtě v Římě, ani té v Čechách. Obrátí se tedy k Václavovu nevlastnímu bratrovi Zikmundovi, uherskému králi, jenž se do české historie zapsal pod přízviskem „liška ryšavá“. Ten pod příslibem urovnání vztahů v Čechách svého bratra unese a sám začne se svou žoldáckou skupinou plenit vesnice.
A v tu chvíli začíná příběh hry. Píše se rok 1403 a my se dostaneme do kůže Jindřicha, syna váženého skalického kováře, jenž pomáhá svému otci při kování meče pro svého pána Racka Kobylu. Během pár questů, které Jindřichovi zadá jeho otec, se seznámíme se základními prvky hry. Meč je dokončen, avšak v tu chvíli do Skalice, Jindřichova domova, vtrhne armáda v čele se Zikmundem a začne plenit. Jindřichovi rodiče jsou před jeho očima zabiti, vesnice vypálena a on sám musí potupně uprchnout do nedalekého Talmberka, aby varoval zdejší obyvatele a předal povědomí o zkáze své domoviny. Tehdy začíná cesta za pomstou.
Hráčům se otevírá mapa o velikosti šestnácti kilometrů čtverečních, k jejímuž vytvoření použili vývojáři skutečné prostředí středních Čech v oblasti Sázavy. Nutno říci, že vyobrazení Posázaví se skutečně vydařilo – při procházení louk a lesů máte pocit, jako byste se skutečně ocitli v české kotlině. Po mapě lze pár kliknutími rychle cestovat na již objevená místa, může se však stát, že vás zastaví bandité, s nimiž se budete muset střetnout nebo se alespoň snažit utéci, pokud to situace dovolí.
Kromě hlavní linky čeká na hráče také spousta vedlejších úkolů, které pomáhají nejen k prodloužení herní doby, ale také jako nástroj ke zlepšení dovedností postavy. Rozhodně se u hlavní dějové linky i vedlejších questů nudit nebudete, neboť je zde mnoho možností, jak dané úkoly vyřešit.
A právě volnost v rozhodování je jedním ze stěžejních prvků hry. Kupříkladu během plánování útoku je jen na vás, zdali svému nepříteli v předvečer bitvy sabotujete tábor v podobě otravy zásob nebo zapálením šípů, což vám může následující den zaručit hladší průběh bitvy. Veškeré vaše rozhodnutí mají své následky. Zabijete-li vesničana, věřte, že ostatním obyvatelům ani strážím se to líbit nebude a v tu chvíli vám klesne reputace – a čím nižší je, tím těžší je vycházet s místními, kteří na vás budou hledět s nechutí a nebudou se s vámi chtít vybavovat, což může zbrzdit celý průběh hry.
Co je ale opravdu důležitý prvek hry, na něhož autoři nedají dopustit, je soubojový systém. Na rozdíl od jiných her stejného žánru nejde o bezduché klikání tlačítka pro boj a krytí. V Kingdom Come: Deliverence musíte u souboje přemýšlet, svého soupeře sledovat a včas zareagovat. K dispozici máte pět směrů k útoku a krytí. A zde platí, že trénink dělá mistra – bude vám chvíli trvat, než se v tomto inovativním herním soubojovém systému zorientujete, za každý souboj zároveň dostáváte zkušenosti navíc.
Nemusíte se však ohánět pouze mečem či sekyrami. Kromě pěstního souboje na vás čeká i luk se šípy, u kterého chybí kurzor, což ztěžuje mušku a musíte se opravdu hodně snažit, abyste se dokázali trefit. Dalo by se říci, že hra se s vámi skutečně nepáře a chce vám představit realistický zážitek tak moc, jak to jen jde. Nelze však říci, že by to každý hráč ocenil.
Při souboji je také důležité být náležitě oblečen. Pro Jindřicha je ve hře připraveno velké množství brnění a přileb, které vás sice ochrání, ale při soubojích vám sužují výhled – přesně tak, jak by to bylo ve skutečnosti. A oblečení hraje ve hře také svou roli – jste-li špinaví či zakrvácení, lidé vás budou mít za trhana či vraha a odmítnou se s vámi dále bavit, nebo vám alespoň dají jasně najevo, že se jim nelíbíte. V plném brnění vzbudíte strach i respekt, což vám může pomoci i uškodit. Vzhled je tedy nutné hlídat – vybírat správné oblečení a výstroj, být čistí, což vám zajistí návštěva lázní či alespoň lehké opláchnutí u kádě, na níž narazíte skoro u každého domu.
Zajímavým prvkem hry je ukládání. V případě splnění questů samozřejmě funguje autosave, v případě individuálního savu musíte však buď vyhledat postel, ve které se vyspíte, tím načerpáte energii, vyléčíte se a zároveň se vám hra uloží, nebo použijete nápoj Sejvovice, který slouží jako rychlý save. Po vyčerpání zásob Sejvovice vám buď zbude vyhledat obchodníka, u kterého ji zakoupíte, uvařit ji pomocí alchymie, zalehnout do postele, ve které se vyspíte a hru tím uložíte, nebo musíte být smíření se ztrátou postupu v případě náhlého ukončení hry. Ačkoli jde jistě o zajímavý způsob ukládání, příležitostné hráče, kteří mají málo času na hraní, může tento způsob značně iritovat.
Co však hře opravdu sráží vaz, jsou bugy. Ačkoli se vývojáři nápravě chyb plně věnují, bugů je ve hře stále dost. Některé jsou pouze úsměvné – zaseknutí koně ve zdi, dokud si ho hráč znovu neosedlá či nemožnost vyjít schody, některé však mohou zapříčinit nemožnost pokračovat ve hře a nutnost opětovné načtení uložené pozice – kupříkladu uvíznutí hráče mezi kameny. Zde je si však nutné dát ruku na srdce a přiznat si, že žádná hra není bez chyb.
Kingdom Come: Deliverance je vskutku jedinečný počin, který rozhodně není pro každého hráče, má své mouchy, avšak přináší neopakovatelný herní zážitek, kteří jistě ocení nejen hráči RPG her.
