Jezdí pro zábavu a pro charitu. Trojnásobný mistr v jízdě na BMX pokládá zdraví za svůj největší úspěch

Nízká kola, U-rampy a odřená kolena, to vše neodmyslitelně tvoří svět BMX. Tento mladý adrenalinový sport je možné provozovat jak na rekreační, tak na vrcholové úrovni. Jeho freestyle odnož je obohacena o akrobatické prvky, takže nechybí salta ani jízdy po zábradlí.

„I když se s jízdou na kole dostanete na profesionální úroveň, pořád je to zábava, nikoliv práce,“ říká Erik Figar, rodák z Brumova-Bylnice, který se v pouhých dvaadvaceti letech pyšní titulem trojnásobného mistra České republiky ve freestyle BMX (fBMX). Organizuje také charitativní jízdy a podporuje začínající jezdce.

Foto: Natálie Terčová/Avokádo-online.cz

Jste trojnásobným mistrem České republiky, titulů jste ale získal více. Co považujete za svůj největší úspěch?

To je těžké. Za co jsem nejvíc vděčný a považuji to za osobní úspěch je fakt, že jsem pořád zdravý a nemusím s fBMX přestat. I i když jsem mistrovství světa zajel ze všech Čechů nejlépe a celkově se umístil šestnáctý, tak jsem asi neměl takovou radost, jako když jsem získal první titul mistra České republiky. Tehdy mi bylo sedmnáct let a splnil se mi sen. Přestože jsem si později stanovoval nové cíle, kterých jsem dokonce i mnohdy dosáhl, nic z toho nepřekonalo pocit euforie, který jsem zažil při mém úplně prvním republikovém vítězství.

Kdy vášeň pro jízdu na BMX začala?

Bylo mi asi dvanáct let, když jsme se spolužáky začali chodit do skateparku a obdivovali každého, kdo na něčem uměl jezdit. Tehdy jsme se rozhodli zapojit. Původně jsme měli jen silniční kola, se kterými jsme se naučili přeskočit pár překážek, možná pustit jednu ruku ve vzduchu. Bavilo nás to natolik, že nám rodiče pořídili BMX kola a od té chvíle jsme na rampách trávili celé dny. Tím to začalo.

Říká se, že začátky jsou vždy těžké, bylo tomu tak i ve vašem případě?

Samozřejmě. Nic není zadarmo, takže mě to pochopitelně stálo spoustu času a úsilí. Nicméně fBMX, i když to není kolektivní sport, je spíš o zábavě než o nějakém výsledku. Jde tam hodně o kreativitu, společný čas strávený s kamarády a příležitost posunout se někam společně. Proto i krušné začátky byly z pohledu dítěte pro mě parádním obdobím, kdy jsem chodil jen tak jezdit s kamarády a u toho nevědomky trénoval sport, o kterém jsem neměl ani tušení, že mi tolik změní život.

Prodělal jste někdy vážnější zranění?

Když vynechám drobnosti jako spáleniny, nějaké lehké výrony a naraženiny, tak jsem utrpěl zlomeniny, vyhozené kotníky i otřesy mozku. V nemocnici se sice objevuji často, ale to je riziko, se kterým je třeba počítat. Abych byl však upřímný, napříč všemi úrazy patřím stále k těm šťastnějším jezdcům. V tomto sportu je totiž dost častý problém s koleny, konkrétně s přetrhnutím vazů, a to se mě překvapivě nikdy netýkalo. Mou jedinou slabinou jsou kotníky, které mě čas od času potrápí, ale naštěstí mě to nijak závažně při jízdě neomezuje.

Mezi bikery se vám říká Baby Tarzan, jak jste k přezdívce přišel?

Přezdívce už pomalu končí platnost. Dřív jsem měl dlouhé vlasy, podle kterých se mi říkalo Tarzan. Zároveň jsem mezi profesionálními jezdci byl jeden z nejmladších, takže po krátké chvíli vznikla finální podoba Baby Tarzan. Nicméně dlouhé vlasy už chvíli nemám a nejmladší už taky nejsem, proto přezdívka pomalu upadá do historie. Momentálně jsem známý jako flegmatický Erik, který je pro každou srandu, a tak mi to vyhovuje.

Jste jediným Čechem, který dokázal skočit takzvaný triple tailwhip v radiusu, jak trik vypadá?

Jde o trojité protočení rámu kola, zatímco jezdec není v klasickém rovném skoku, ale otáčí se na místě, aby přistál na stejné úrovni. U-rampa, na které se odehrává většina triků, je složena ze dvou rádiusů tyčících se proti sobě. Jak název napovídá, tailwhip se správě musí provádět mezi nimi, což se může zdát snadné, ale opak je pravdou. Jezdec může v nedostatečně velké výšce při výskoku zavadit o vrchní hranu rampy nebo naopak při malé výšce dopadnout moc brzy na zem. Pár Čechů se o tento trik již dříve pokoušelo, avšak i po těch letech jsem stále jediný, kdo jej zvládá.

Kvalitní trénink vyžaduje i kvalitní vybavení. Jak řešíte financování?

Ze začátku mi pomáhali rodiče a starší bratr. Později, v roce 2010, mě oslovil Jan Valenta, který vlastní firmu VSA Xtreme. Je to společnost, která se zabývá vystoupeními extrémních sportů. Tehdy jsem do firmy nastoupil a začal čerpat peníze z exhibic, které firma organizuje na početných akcích pro širokou veřejnost. Dále spolupracuji s několika společnostmi, které mě sponzorují. Jedná se spíše o materiální zajištění, a sice kolo, oblečení a další nezbytné vybavení potřebné k fBMX.

Jste mimo jiné spoluorganizátorem Charity Jamu, o co se jedná?

Charity Jam je největší charitativní fBMX akcí v České republice. Začali jsme před osmi lety s nápadem uspořádat přátelský závod s dobrovolným vstupným, které se po skončení věnuje na charitu. Každým rokem jsme se pokoušeli akci vylepšovat, přijíždělo víc jezdců i diváků a vybíraly se větší částky na dobročinné účely. Letos se závodu účastnila celá špička české i slovenské scény, přišlo bezmála pět tisíc lidí a vybralo se 183 tisíc korun.

Řekněme, že by někdo chtěl na bmx jezdit. Jak by měl postupovat?

Stát se součástí fBMX komunity není složité. Myslím si, že ani věk nehraje roli. Platí ale pravidlo, že čím dřív, tím líp. Před pár lety bylo ježdění pro mladé kluky takřka nemožné, dnes už se ale dělají speciálně upravená malá kola, která jsou vhodná i pro nejmenší. Je však potřeba myslet na to, že se jedná o extrémní sport. Důležitou součástí je proto vyztužená helma a chrániče. Pak už je to hračka. Stačí si najít nějaký bmx e-shop, objednat potřebné věci a začít řádit. Na každých specializovaných webových stránkách je podrobný návod, který nováčka nasměruje při volbě potřebné výstroje.

Co by měl nováček trénovat?

V dnešní době internetu není potřeba nic vysvětlovat. Samotné weby, které se na fBMX specializují, jej odkáží na početná instruktážní videa a tutoriály. Ovšem pokud by měl začátečník kuráž do toho pořádně šlápnout, může se přihlásit na fBMX kemp, který pořádáme společně s dalšími bikery. Jedná se o klasický tábor pro děti, jen se místo hraní her jezdí na bmx kole v největším fBMX areálu v České republice. Vedoucí, kterými jsou zde profesionální jezdci, názorně ukazují, jak se mají určité prvky a triky správně dělat, nebo naopak poukazují na časté chyby, kterých je dobré se vyvarovat.

Erik Figar (*1995) se narodil ve Zlíně, avšak mládí prožil v Brumově-Bylnici. Vystudoval obor Technologie strojírenství na VUT v Brně a nyní pracuje jako technik v laboratoři v Evropském institutu technologií – Ceitec. Ve volném čase se věnuje Freestyle BMX a získal již mnoho cen, mezi nimi například titul mistra České republiky.

Natálie Terčová

Redaktorka a fotografka. Ráda objevuje nové krajiny, zajímá se o adrenalin a umění.