Veganství dítěti neškodí, ale musíme hlídat správný příjem živin, tvrdí lékařka Dymáčková
Mnoho lidí veganství hodnotí pozitivně, jiní jej považují za vzepření se běžným zvyklostem lidského druhu. Často ale panují obavy, zda je takový typ stravy vhodný pro dítě a jestli tím svým potomkům nemůžeme uškodit. Výsledný problém je však spíše v nedostatečné informovanosti naší společnosti nebo v nedodržování důležitých postupů ve stravě.
Je do určitého věku veganství u dětí nebezpečné?
Není. V každé zemi jsou ale doporučení od výživových organizací trochu jiná. Dle zahraničních doporučení platí, že při správně složené stravě a suplementaci vitamínu B12 je veganství bezproblémové v každém věku. Včetně kojících žen a malých dětí, ty nejmenší mají dostatek živin díky kojení. Musí se ovšem uzpůsobit výživová doporučení, která jsou trochu jiná pro malé děti a trochu jiná pro dospívající.
A v čem se tato doporučení liší v Česku?
U nás je to opatrnější než v zahraničí a je pravda, že nutriční terapeuté i lékaři s tím problém většinou mají. Především u malých dětí a nemocných lidí, u zdravých dospělých problém není. Je to ale částečně i z toho důvodu, že se bojí, jestli rodiče budou dodržovat správné postupy. Když rodič nehlídá, co dítě jí, potom to může být nebezpečné. Ale to i v normální stravě. Spoluautor evropských doporučení uvedl, že v postkomunistických zemích jsou obecně opatrnější s těmito kroky, protože tu není taková míra edukace lidí a i přístup k informacím nebyl tak jednoduchý. To jsou ale již starší doporučení. Dnes už je edukovanost lepší a i veganské výrobky se dají koupit jednoduše.
Je to tedy hodně o tom, že doktor musí hlídat zdravotní stav dítěte při takové stravě a na základě toho dávat doporučení…
Ano. Někdy se ale rodiče zbytečně bojí doktorovi říct, že jejich dítě se stravuje vegansky. Často se snaží člověka odradit i zdravotníci, když vidí, že má rodič dítě vegana. Vzniká tam tedy určitá bariéra. V České veganské společnosti právě vznikají různé projekty, kde se snažíme informovat o rostlinné stravě. Distribuujeme brožury o veganství a dětech, a snažíme se, aby se o tomto způsobu stravování odborná veřejnost dozvěděla více. Snažíme se komunikovat i s českou výživovou organizací. Je to ale vše stále na začátku.
Když vedeme dítě k veganství hned v mládí, nehrozí mu nedostatek některých důležitých látek a vitamínů v těle?
Jsou některé rizikové skupiny živin, podobně jako v běžné stravě. V běžné stravě můžou být nedostatky v jiných živinách než ve veganské, například ve vláknině nebo kyselině listové. U veganské stravy je hodně diskutovaný vitamín B12, který se doporučuje suplementovat u celé veganské populace. Nejen u dětí. Lidé, kteří jí maso, dostanou tento vitamín přes maso. Ale dobytek, přes který vitamín získávají, ho dostává obvykle uměle formou suplementace v krmivu, pokud se jedná o velkochovy. Jelikož vitamín B12 vytváří pouze bakterie je nutnost jeho suplementace dána přehnanou čistotou dnešní civilizace. Dále je nutné si hlídat vitamín D, protože žijeme v pásmu, kde ho nedostaneme ze slunce dostatek po celý rok, takže v zimě se doporučuje ho suplementovat. Přes léto ho doplníme opalováním. Toto platí ale pro celou populaci, nejen pro vegany. Novorozencům se kapky s vitamínem D obecně doporučují.
Nedostává se tím do těla dítěte zbytečná chemie navíc?
Ne, musí se ale vybírat. V první řadě ne všechny suplementy jsou veganské, takže je třeba dbát na tento faktor. Co se týče veganských variant, dají se vybrat přípravky bez zbytečné chemie.
Dobře, a čeho naopak nesmí být nadbytek?
B12 se nedá předávkovat, takže tam není problém. U vitamínu D se musí opatrněji, ten tělo nevyloučí, ale to by musel člověk brát vysoké dávky, aby mu začal škodit. Takže zkrátka řídit se doporučeními výrobce nebo se poradit s lékařem, kolik toho brát. U dětí jsou vitamíny často i formou sprejů, aby bylo dávkování jednodušší.
Jaké látky se musí u dítěte hlídat v tomto ohledu nejvíc?
Když žena kojí, má pestrou stravu a suplementuje vitamín B12, dostane dítě vše potřebné z mléka. V tomto období si to musí hlídat hlavně maminka. Při přechodu na částečnou nebo plně pevnou stravu jsou to některé vitamíny a minerály, bílkoviny a také dostatek energie. Doporučuje se kombinace luštěnin a obilovin, aby si tělo vytvořilo plnohodnotnou bílkovinu. Dále železo, ale tam většinou nebývá problém, protože ho lze získat z potravin, které vegani běžně jedí. Dávat pozor by se mělo i na poměr tuků, ale to by měli dávat pozor i běžně se stravující, jelikož i u nich se může objevit nedostatek omega 3 mastných kyselin. Doporučuje se, aby ve stravě nebyly zastoupeny jen nasycené tuky, ale především ty nenasycené, zdravější. Hlavně musí být strava pestrá. Když budete mít jednostrannou stravu, nedostanete látky, které potřebujete. To je problém i u běžné stravy. Když bude jíst dítě jenom rohlíky a párky, nedostane to, co potřebuje. Někdy má dítě nadváhu, ale přesto je podvyživené nutričně. U veganských dětí je o hodně větší tlak společnosti a okolí, takže tam si to rodiče obvykle zjišťují. Může se ale stát, že někteří vegani jsou odpůrci třeba suplementovaní B12 a potom to dítě může mít problémy například ve vývoji nervové soustavy.
Eliška Selinger v rozhovoru pro DVTV říká, že je vhodné konzultovat výživu i s nutričním terapeutem, protože pediatr není na výživu odborník. Ke komu se přiklonit, když se názory těchto stran neshodují?
Je to trochu problematické. I doporučení v zahraničí říkají, abychom v dětském věku výživu konzultovali s nutričním terapeutem. V našem státě není ale moc odborníků, kteří by se zabývali rostlinnou stravou. Neumí tak dobře poradit nebo rodiče odrazují. Na druhou stranu vznikají různá centra. Vzniká také projekt, na kterém Eliška Selinger spolupracuje. Tam budou sledovat veganské děti, dělat jim diagnostiku a vše s tím spojené. Nyní je tento projekt pro dospělé vegany. Centralizované je to zatím na Prahu, ale je možnost tam přijet a poradit se. Nutriční terapeut by samozřejmě měl být schopný poradit a zjistit si, co je pro takové dítě potřeba, ale je otázka, jestli to tak skutečně funguje. Například v Americe je na rostlinnou stravu přímo klinika, doktora Barnarda, kde vznikají výzkumné studie a centralizují se tam odborníci, kteří se touto problematikou zabývají.
Je přirozené, že dítě vyrůstající ve veganské rodině bude vegan, protože je k tomu vedeno, avšak ve škole s masem stejně přijde do styku. Dovolila byste jako veganka dítěti jíst maso, když by projevilo zájem?
Myslím si, že většina těchto dětí to nebude chtít, ale samozřejmě je určité procento dětí, které se cítí vyčleněně a můžou to chtít vyzkoušet. Většina dětí vyrůstá v tom, že vědí, proč jsou oni a rodiče vegani, a proč zvířátka nejí. Za masem vidí zvíře, takže nemají tu potřebu. Rodiče, které znám, většinou za dítě rozhodují pouze ve věku, kdy se rozhodnout samo nemůže. Vždy se musíte rozhodnout, jestli mu to maso dáte nebo ne. V obou případech je to rozhodnutí za dítě. Ve věku, kdy se už může rozhodovat, tak je lepší to nechat na něm. Většinou ale, když na maso dítě není zvyklé, tak mu asi nebude úplně chutnat a nebude mu z toho úplně dobře. Je lepší v tomto být benevolentní.
Dítě ale vidí maso všude. Jak jim vysvětlujete, proč se u vás nejí?
Když nad tím dítě začíná nějak přemýšlet a vidí u známých, že jedí maso nebo pijí mléko, tak se zeptá, co to je. Řekneme, že to nejíme, protože to mléko je od kravičky, která to má pro svá telátka. Když je to maso, tak řekneme, že je to ze zvířátka a že to my nejíme. V podstatě stačí říct tak jak to je, zkrátka nelhát dítěti. Dítě se většinou potom spíše ptá těch ostatních, proč oni to jí. Každé dítě, a každý rodič to má ale trochu jinak.
Co se týče mléka, je možné nahradit mléko pro kojence?
Ideální je samozřejmě kojit. Ale když to není možné, jsou na trhu sojová kojenecká mléka. Ale problém je, že ty rostlinné náhrady teď nejsou dostupné v ČR. Jsou k dostání jen přes některé e-shopy. V Evropské Unii je zákon, že kojenecká mléka musí obsahovat vitamín D3. Ten donedávna byl pouze živočišného původu, většinou z ovčí vlny. Teď se vyrábí i z lišejníku rostlinný vitamín D3, ale dle toho, co jsme zjišťovali, tak nevím, zda na to už ty firmy reagovaly. Na druhou stranu, i když tam je D3 z ovčí vlny, tak pořád lepší zvolit tuhle variantu, než se snažit si nějakou náhradu vyrobit doma. Jedinou opravdu bezpečnou alternativou k mateřskému mléku jsou komerčně vyráběná kojenecká mléka. V ČVS se snažíme se vyjednat, aby rostlinné alternativy kojeneckého mléka byly dostupnější i u nás.
Rostlinné alternativy mléka obecně nejsou obvykle dobrou náhradou za mléko.
Ano, rostlinná mléka mají jiné nutriční hodnoty než kravské mléko. Také záleží, o jaký typ rostlinného mléka se jedná, a jestli je například obohacené vápníkem.
Jak je to s příjmem bílkovin u veganů sportovců? Na festivalu VeganFest bylo řečeno, že v dětství vegani musí mít vyšší příjem bílkovin než ti, kteří jedí maso.
Je to podobné jako u veganů obecně. Normálně se příjem bílkovin doporučuje 0,83g bílkovin na kilo váhy denně. U vegana to je 0,9 g na kilo. U sportovců to může být přibližně 1,2 až 1,5g. Většina veganských sportovců, které znám, neberou žádné doplňky nebo proteinové nápoje. Pokud jedí hodně luštěnin a podobně, tak není problém s bílkovinami. Dobrá jsou třeba i ořechová másla. Na sportovní problematiku mohu doporučit stránku veganfighter.com, kde najdete různá výživová doporučení, případně i veganské proteiny.
Tak to je trochu paradox, protože se obvykle říká, že je při sportu nutné jíst hodně masa, protože jsou nejlepším zdrojem bílkovin.
Hodně sportovců dokonce přechází na veganskou stravu, protože je lehčí a tím pádem tělo nezpracovává tu potravu tak dlouho, je potřeba kratší čas regenerace. Maso tělo tráví déle, je to větší zátěž na organismus. Třeba naši dva kolegové lékaři, kteří jsou také členy České veganské společnosti, přešli na veganství kvůli sportu. Hledali totiž stravu, která jim zajistí co nejlepší výkon. Zabývali se výživou a zjistili, že je pro ně veganství ideální.
Zmínila jste, že mnoho lékařům vadí veganství u nemocných. Existují nějaké údaje o tom, při kterých nemocech je veganství vhodné a kdy naopak nebezpečné?
Určitě je veganství nebo alespoň strava, kde jsou rostlinné potraviny zastoupeny z devadesáti procent, vhodné v rámci prevence některých civilizačních onemocnění. Mezi ty patří například vysoký krevní tlak, cukrovka druhého typu, zvýšená hladina cholesterolu v krvi a některé druhy rakoviny. A vlastně i v rámci terapie. Cholesterol je totiž jen v živočišné potravě, takže při zvýšené hladině cholesterolu v krvi je rostlinná strava vyloženě léčebná volba. Dále kardiovaskulární choroby. I u rakoviny tlustého střeva je tělo zatíženo nadmírou živočišné stravy, což je považováno za rizikový faktor. Také u rakoviny prostaty nebo prsu se zjišťuje, že v rámci aktivní léčby je veganství benefit. Například studie, která byla zaměřena na pacientky s rakovinou prsu. Udělala se krevní zkouška před a po 14 dnech od přechodu na rostlinnou stravu. Imunitní obranný systém proti rakovině byl po těch 14 dnech silnější. Vznikají stále nové studie, zatím jich není příliš mnoho. Ale studie, které zatím jsou, vychází většinou pro veganství pozitivně. Co se týče například i neurodegenerativních chorob, jako je Alzheimerova choroba nebo podobné typy nemocí, je rostlinná strava také preventivní faktor.
MUDr. Radana Dymáčková působí jako lékařka na brněnském Masarykově onkologickém ústavu na Klinice radiační onkologie a v minulosti působila v Nemocnici Znojmo. Kromě toho však působí i v České veganské společnosti, kde spolupracuje na projektech, které informují společnost o veganské výživě. Zároveň tu radí veganům, jak při změně stravy postupovat. Vystudovala Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity.
