Recenze: Hraný Fullmetal Alchemist není příliš důstojné zpracování, i když se snaží být věrný předloze
Japonský komiks Fullmetal Alchemist se stal hitem už krátce poté, co v roce 2001 začala vycházet. Příběh dvou mladých alchymistů, které zmrzačila nepovedená transmutace, zaujal po světě miliony lidí. Když v roce 2010 série finišovala, řadila se mezi nejvíce prodávané mangy v Japonsku. Na její motivy vznikly během let i dva anime seriály a teď i hraný film. Jak se povedl a pro koho je vlastně určený?
Na začátek trochu uvedení do kontextu. Manga (pozn. japonský komiks) Fullmetal Alchemist (dále FMA) tvůrkyně Hiromu Arakavy vycházela skoro desetiletí a vešla se do sedmadvaceti dílů. Na konci minulého roku začalo nakladatelství Crew vydávat FMA i v České republice. Mezi ústřední témata patří hodnota lidského života, poznání, svobody a přátelství. Příběh samotný se odehrává ve fiktivním světě stylizovaném do počátků dvacátého století, ve kterém průmysl a techniku doplňují i tajemné síly pokročilé alchymie. Díky této elitní disciplíně mohou alchymisté přetvářet hmotu, zvířata i lidi. Alchymie se ale od magie liší tím, že vyžaduje velké znalosti chemických a přírodovědných zákonitostí. Nelze také vytvořit něco z ničeho a vždy jen výměnou „něco za něco“.
V tomto světě žijí i bratři Edward a Alphons Elricovi, jejichž osud ale už od dětství poznamenalo několik bolestivých událostí. Opustil je otec a nedlouho poté zemřela i matka. Protože ale mají doma obrovskou knihovnu alchymistických knih, pokusí se ji oživit. Lidská transmutace má ale nezamýšlené důsledky a oba bratři jsou těžce poznamenaní. Na konci pokusu přichází Edward o ruku a nohu, Alphons o celé tělo a jeho duše přetrvává ve starém brnění. Jejich další cíl je tedy jasný: najít cestu, jak získat svá původní těla zpět. Aby se jim to podařilo, musí se upsat do služeb svému militaristickému státu, který soustavně soupeří s vnějšími i vnitřními nepřáteli.
Film je prvním hraným zpracováním FMA a minimálně lze ocenit odvahu pustit se do takového projektu. Původní příběh je totiž rozsáhlý a spletitý snad ve všech myslitelných ohledech, ať už jde o počet postav, hloubku jejich osobností, množství vzájemných interakcí a rozmanitost nespočtu prostředí. Bohužel se nedá říct, že by se filmu dařilo s takovou náloží vyrovnat. Je zřejmé, že se režisér pokusil být co nejvěrnější předloze. Právě to se mu ale zřejmě vymstilo. Samostatné scény jsou často dost podobné jako na stranách mangy, ale dohromady jsou poměrně chaoticky pomíchané. Neznalec komiksové předlohy nebo anime seriálů tedy bude pravděpodobně hodně mimo.
FMA se nevyhnul také jisté vlastnosti japonských „live action“ adaptací úspěšných mang nebo anime. Ačkoliv se FMA odehrává v evropsky stylizovaném fiktivním státě Amestris, všichni herci jsou Japonci. Někoho tedy může nekonzistentnost postav s jejich prostředím, jmény, oblečením a kulturou obecně vyrušovat. I když se v předloze objevuje řada postav s asijskými rysy, týká se to spíš těch, které se ve filmu vůbec neobjevily. Paradoxně pro znalce předlohy to ale může být nejmenší problém, protože mají alespoň představu, koho mají herci zpodobňovat. Slabinou jsou ovšem také herecké výkony. I když se v komiksu hodí vyjadřovat emoce expresivněji, v hraném filmu to může být na škodu. Zvlášť, pokud to hercům moc nejde. Při zamyšlení nad formou nelze opomenout hudební doprovod, který byl v anime seriálech vždy povedený. Ne však tentokrát, kdy hudba působí nezáživným a odfláknutým dojmem.
Pro koho tedy je snímek určen? Rozhodně ne pro zájemce o první nahlédnutí do příběhu FMA. Film může sloužit jen jako třešnička na dortu pro ty, kteří už přečetli mangu nebo zhlédli seriál Fullmetal Alchemist: Brotherhood. Nelze ale doporučit nikomu, kdo není se značkou vůbec obeznámený.
