Film o brexitu nahlíží do pozadí referenda a nutí diváka zamyslet se. Masové publikum ale příliš nezaujme
Začátkem roku 2019 vyšel trochu nenápadně film, rozebírající kampaň okolo brexitu. Přestože u nás nebyl zařazen do kin, stojí jistě za pozornost, protože nám pomáhá přiblížit některé nejasnosti týkající se kampaně a hlavně pochopit co ovlivnilo rozhodovaní britských občanů.
Nelze popřít, že referendum o odchodu Velké Británie z Evropské Unie byla velmi významnou událostí dnešní společnosti. Snímek brexit: The Uncivil War ilustruje dění okolo referenda dopodrobna a nechá nás nahlédnout do zákulisí kampaní obou stran.
V hlavní roli filmu sledujeme Dominica Cummingse, ředitele kampaně pro odchod z EU, kterého ztvárnil Benedict Cumberbatch. Ten svou roli zvládl na výbornou. Jeho emoce jsou uvěřitelné skvěle a stejně tak ilustruje myšlenkové pochody Cummingse, jenž se žene za svým cílem hlava nehlava. Můžeme tak vidět, jak udělá vše pro to, aby dosáhl zdánlivě nemožného cíle o ukončení členství v Unii.
V první části filmu můžeme vidět fázi plánování, kdy Cummings se svým týmem navrhuje kampaň. Nechybí ani několik jednání s ostatními politiky, kteří se v této oblasti pohybovali již delší dobu včetně Nigela Farage, který se Cummingse snažil přijmout do své strany. Zajímavostí jsou scény vyobrazující průzkumy mezi lidmi, které v rámci kampaně Dominic vedl.
Přestože je Cummings ve filmu znázorněn spíše jako negativní postava, celkově je ve filmu vidět snaha o určitou objektivitu. Například negativní dojem z hlavní postavy vyvažuje fakt, že navštěvuje chudé rodiny, které nejsou spokojené s přístupem vlády k jejich životům. Ve výsledku tedy vidíme jeho pozitivní úmysly. Film ilustruje tuto osobnost jako člověka, který chce Británii posunout k lepšímu.
Důležitým prvkem filmu je zaměření na online prostředí, které může sloužit jako nástroj manipulace. Když má pracovník marketingu dostatečné množství dat, může sestavit dokonalou kampaň, která lidem do hlavy vštípí jakoukoli myšlenku. Čím více film plyne, tím více divák zjišťuje, jak moc je takové referendum ovlivnitelné psychologickou manipulací lidu. Nechybí ani ukázka toho, jak fake news dokáží zmanipulovat občany, kteří potom nechtějí věřit faktům.
Jak snímek plyne, tak se odhaluje vize toho, o co všechno může Británie po odchodu z EU přijít. Pozorujeme propadnutí zoufalství na obou stranách. Na straně zastánců odchodu z Evropské Unie, kteří jsou už nešťastní z přístupu vlády k jejich životům, tak i na straně druhé, která chce v Unii zůstat, ale vidí nepříznivé výsledky průzkumů.
Zpočátku je film pomalejší a s přibližujícím se referendem nabírá rychlejší obrátky. Herecké výkony jsou až na výjimky na velmi dobré úrovni, a tak není problém se do děje ponořit. Film je založený na skutečných událostech a nebylo nutné zahrnovat do něj příliš mnoho speciálních efektů, což jen přidává na věrohodnosti filmu. Jediná škoda je, že se film některým souvislostem nevěnoval ještě trochu více do detailu.
Výsledek celého „boje” už všichni známe, proto nebylo možné ve filmu hrát na jakékoli napětí a je vidět, že se tvůrci zaměřili na psychologii postav. Zároveň ve filmu ale oceňujeme hlubší myšlenku, která se nesnaží říci to, zda je brexit dobrý nebo špatný, ale především co bylo jeho příčinou. Nutí diváka zamyslet se nad tím, jak celá situace vznikla a co vedlo občany k jejich rozhodování. V tom je zahrnuto taktéž několik faktorů. Ať už je tím nedostatečná pozornost věnovaná některým vrstvám společnosti, tak je to i upozornění na sílu nových technologií, které umožňují pracovat s lidskou psychikou mnohem více než kdykoli dříve.
Mínusem však zůstává to, že film zřejmě nebude svým způsobem vyprávění tolik zajímavý pro masové publikum, přestože svou hloubkou budí dojem, že na něj cílit chtěl. Výprávění je totiž spíše pomalé a je třeba znát mnoho souvislostí. Naopak pokud už má o tématu někdo nastudováno hodně, nemusel by mu Brexit: The Uncivil War dát mnoho. Každopádně i v takovém případě stojí za to se na něj alespoň podívat a udělat si vlastní názor.
