Tenkrát v Hollywoodu není jen poctou zlaté éře filmu
Samotné jméno režiséra Quentina Tarantina je zárukou toho, že film, pod který se podepíše, na sebe strhne pozornost. Důvodem je jeho specifický rukopis. O čem je jeho nový film Tenkrát v Hollywoodu? Je to jen nostalgické rozjímání? Nebo jde o film, který se vyjadřuje i k současnosti?
Tenkrát v Hollywoodu diváka vezme do Hollywoodu roku 1969, a seznámí ho s někdejší hvězdou televizních westernů Ricka Daltona (kterého hraje Leonardo DiCaprio). Ten se snaží prorazit do první herecké ligy. Bohužel marně. Propadá myšlenkám, že už se nejspíše ocitl za zenitem, a výslunní je určeno jiným. Situace ho frustruje o to víc, že má za sousedy největší jména tehdejší filmové branže. Ostatně hned vedle něj má dům režisér Roman Polanski se svou ženou Sharon Tate.
Značně nevyrovnaný Rick své krizi naštěstí nečelí sám: doprovází jej jeho kaskadér Cliff Booth (hraný Bradem Pittem. Ten je jeho věrným souputníkem i mimo natáčecí plac, a zařizuje vše okolo něj. Kromě záskocích při náročných scénách mu dělá řidiče, opraváře nebo psychologa. V prvé řadě jsou to ale přátelé. Sledujeme tedy, jak se Rick topí v pochybnostech o svém talentu, a sebejistého Cliffa, jak je mu oporou.
Přes jednoduchost této zápletky před divákem vyvstává nesmírně košatý děj se spoustou zdánlivých odboček. Tenkrát v Hollywoodu používá obrovské množství dobových motivů, postav, událostí a odkazů. V případě Tarantina nejde o překvapení. Popkulturní narážky jsou ostatně jeho poznávací značkou. Avšak tentokrát se tak téměř neděje v rovině dialogů. Výsledek ale není (pouze) nostalgická pocta této době. Tenkrát v Hollywoodu totiž není historicky akurátní a ani se o to nesnaží, přestože jeho atmosféra je velmi propracovaná a přesvědčivá. Jde o Tarantinovu vizi, ve které se mísí skutečné události, městské legendy i autorská fikce. Jaký je tedy smysl takového snímku?
Svou zálibu v braku zde Tarantino transformoval do použití pohádkové struktury. Situace i dialogy jsou často zjednodušen, fungují podle různých stereotypních šablon, z postav jsou někdy vyloženě karikatury. Rick Dalton se snaží najít cestu k nadpozemským bytostem v podobě svých úspěšnějších kolegů. Cliff Booth se nebojácně vrhá na hrozivý ranč obývaný stoupenci Mansonovy Rodiny. Sharon Tate svým pojetím působí kouzelná bytost žijící v jiném světě. Celé prostředí Hollywoodu je zde jeden fantastický příběh. To je ale jedna rovina.
Ta druhá je překvapivě civilní a popírá nejen pohádkovou strukturu, ale i pozlátko a archetypy Hollywoodu jako takové. Bruce Lee je zobrazen jako zranitelný. Těhotná Sharon Tate špatně snáší horké letní počasí. Správňák a ranař Cliff Booth nejspíš zavraždil svoji manželku. Někdy film zvládá obě roviny zahrnout do jedné scény. Vyjádřen je tak jak obdiv k lesku Hollywoodu, tak i jeho ironizování, hledání lidských i odvrácených stránek.
Nakonec Tarantino ironizuje i sám sebe, případně roli, která mu byla určena filmovými kritiky. To se děje, když členové Mansonovy rodiny začnou vzpomínat na seriálovou hvězdu Ricka Daltona, nebo když se zobrazená brutalita mění v čirou zábavu.
Jde také o střet starého a nového. Nejde jen o Rickovo hledání místa v Hollywoodu, ve kterém se změnila pravidla. Klíčová je v tomto směru scéna, kdy osmiletá dívka Trudi sedí pří natáčecí pauze na židli jako na trůně, a čte si životopis Walta Disneye. Svolí k tomu, aby si k ní Dalton přisednul a v jejich následujícím rozhovoru má přes svůj věk intelektuální převahu. Vzhledem k tomu, jak v posledních letech americký filmový průmysl hledá jiné postupy a směr, nebo se mluví o jeho zamlčovaných interních praktikách, tak jde o velmi aktuální záležitost.
Herecké výkony hlavních postav jsou skvělé. Ústřední dvojice je velmi sympatická, ať už ve filmu dělá cokoliv. Délka filmu není problém, ačkoliv jeho rozjezd je pomalejší. Táhlé scény budují atmosféru doby ve které se odehrává, ale také popisují jednotlivé postavy a situace. Jak již bylo řečeno, tak důraz na dialogy je zde menší než je u Tarantina zvykem, nicméně to neznamená, že si neudržují svou laťku.
Svým sdělením i zpracováním je Tenkrát v Hollywoodu velmi komplexní snímek. Tarantino zde používá prvky, kterými se proslavil, představuje je a zároveň převrací vzhůru nohama. Stejným způsobem pracuje se znaky, které jsou/byly charakteristické pro Hollywoodskou produkci. Ve finále jde ale poctu jak Hollywoodu, tak sobě samému jako režisérovi. Hollywoodu s jeho patosem a dobrými konci, které si může dovolit. Protože je to zkrátka továrna na sny. A sobě samému jako režisérovi, který svým přístupem pravidla této továrny na sny přetváří. Protože je to zkrátka Tarantinův styl.
