Klimatolog: Česko pociťuje změny klimatu dramatickým suchem. A bude se to zhoršovat
Dopady klimatických změn je možné v našich končinách pozorovat zejména na trendech výskytu sucha. Česká republika dokonce zažívá největší sucho za posledních sto třicet let. Problém souvisí zejména se zvyšováním teplot, které rostou už několik desetiletí, a zdá se, že budou růst i nadále.
Nedostatek vody má vliv i na zemědělskou produkci. O změně klimatu i o tom, jakým směrem by se měla zemědělská výroba ubírat nám v rozhovoru odpověděl odborník na rostlinnou produkci a změny klimatu Petr Hlavinka.
Jak byste definoval pojem sucho?
Sucho je poměrně široký termín. Ani vlastně neexistuje jednotná definice tohoto problému. Zjednodušeně řečeno je to nedostatek vody. Důležitý je ale pohled, pro co je té vody nedostatek. Může jí být málo například pro zemědělství. Nebo jí může být nedostatek v řekách či pro obyvatele, nebo průmysl a tak dále.
Jaký je rozdíl mezi suchem hydrologickým, meteorologickým a zemědělským?
V podstatě můžeme mluvit o časové chronologii, která začíná meteorologickým suchem. Je to nedostatek srážek oproti obvyklému průměru. Ovšem při komplexnějším pohledu to není jenom otázka srážkového úhrnu, ale také toho, jak rychle se voda z prostředí vypaří. Jde o vodní bilanci. Otázka v tomto případě je také načasování v průběhu sezóny a rozložení srážek.
Následuje zemědělské sucho. Bodem zájmu je tedy stres v oblasti polní produkce zemědělských plodin, čili je to nedostatek vody v půdě pro rostliny. Dále následuje hydrologické sucho. Někdy se s posledně zmíněným můžou časově překrývat nebo dokonce můžou nastávat ve stejný moment.
Hydrologické sucho se projevuje nižšími průtoky, a tedy menším množstvím vody ve vodních tocích a v nádržích. Eventuálně jde až o pokles podzemní vody.
Jak byste popsal sucho socio-ekonomické?
Socio-ekonomické sucho je poslední v chronologické řadě. Nastává, když nedostatek vody omezuje odběry vody pro průmysl, obyvatelstvo a podobně. Může se promítnout až do cen výrobků, ale i ve zhoršené dostupnosti pitné vody. To jsme zažívali třeba i v letošním roce v některých obcích. Nebylo v nich dost pitné vody, tak někde stála cisterna a obyvatelstvo pro vodu muselo docházet.
Dá se mluvit o nějakém optimálním rozložení srážek během roku? Jsou měsíce, kdy je kritické, aby v nich více pršelo?
Určitě. Právě při rozložení srážek během roku je důležité, aby bylo pro zemědělskou produkci ve vegetačním období více méně pravidelné. Tak aby se to nezúžilo na několika velmi extrémních vysokých srážkových úhrnů, které přijdou jednou za měsíc. Je ideálnější, když jsou srážky pravidelně rozložené. Jako když zaléváme na zahradě. Pro polní plodiny, které jsou sklízené v průběhu léta, jako jsou olejniny nebo obilniny, je potřeba aby pršelo zejména v jarních měsících, řekneme březen až červen. U plodin, které jsou sklízeny v průběhu celého roku nebo na podzim, jako je třeba cukrová řepa nebo kukuřice, jsou důležité srážky i v létě, jak v červenci, tak v srpnu. Větší problém se suchem nastává, pokud se delší bezesrážkové období, skombinuje s vysokými teplotami vzduchu, protože se zvyšuje výpar.
Měli jsme takové období v poslední době i u nás?
Právě poslední dva roky byli charakteristické výskytem významných epizod sucha, jak ze strany jejich délky, tak ze strany jejich územního rozsahu. Vždy byla zasažena relativně velká část našeho území. To se nakonec promítlo i do zemědělské výroby v podobě poklesu produkce v daných regionech.
Jsou důležité i sněhové srážky během zimy?
Ano. Je důležité, jaká půdní vlhkost se vytvoří v průběhu zimy jako startovací bod pro začátek jara a vegetační sezóny na jaře. Pokud totiž například za suchým podzimem nenastoupí vlhká zima, vzniká jakási predispozice na to, aby sucho na jaře začalo rychleji. Je tudíž potřebné sledovat vodní bilanci v průběhu celého roku. Zimní období je významné zejména proto, že se formují sněhové srážky, které postupně odtáváním můžou zasakovat do půdy a dál zlepšovat právě půdní vlhkost a zásoby podzemní vody.
Je důležité, aby voda zůstávala v půdě a neodtékala do řek a tím se de facto ztratila?
Z hlediska zemědělské produkce je nejlepší ochrana před suchem zadržet na jednotlivých pozemcích co největší podíl vody spadlé v podobě srážek. Pokud voda vsákne do půdy, je s ní možné hospodařit. Voda se pak přes výpary a transpiraci rostlin navíc vrací zpět do vodního koloběhu.
Na to, jaké množství vody se v půdě zadrží má vlyv struktura povrchu i fyzikální stav půdy. Z hlediska hydrologické bilance, je však potřebné zachovat určitou rovnováhu, protože pokud bychom zadrželi všechnu vodu v půdě, do řek by se už žádná nedostala.
Mnoho polí se v minulosti odvodňovalo, aby se tam voda nedržela. Dá se mluvit o řezání větvě pod sebou samými?
V řadě lokalit se v minulosti provedla drenáž a odvodňovalo se, aby bylo možné tyto pozemky intenzivně obdělávat. Pravda je ale taková, že řada těch zařízení je na hranici své technické životnosti nebo i za ní a vodu již neodvádějí v takové míře. Existují projekty, které se snaží co nejlépe zmapovat skutečné provedení těchto drenážních soustav, aby bylo možné je případně řízeně uvézt do nečinnosti. Tím pádem by nezhoršovaly stav sucha a neodváděly vodu v době, kdy ji potřebujeme zadržet.
Čelíme nejhoršímu suchu za posledních sto třicet let. Čím se vyznačuje?
Začal bych s větším historickým přesahem. Je nutné si uvědomit, že sucho jako anomálie meteorologická, nebo klimatologická, se v zásadě vyskytovalo i v minulosti. Avšak v současné době sledujeme delší a častější epizody sucha s prohloubeným deficitem. Ale když bychom se na to podívali přes dlouhodobé přehledy srážkových úhrnů, tak třeba za roční sumy pro Českou republiku nevidíme žádný systematický trend. Je to proto, že problém spočívá zejména ve variabilitě srážek. Jsou bezesrážková období, která jsou více či méně přirozená, která jsou následována srážkově bohatšími obdobími. Problémem jsou trendy k vyšším teplotám vzduchu, které podporují výpar a situace, kdy se bezesrážkové období bohužel kombinují s těmito vysokými teplotami vzduchu. Tím pádem se deficit vody objevuje dříve, po delší dobu a je intenzivnější.
Co je teda důvodem tohoto problému?
Za situaci může zejména změna klimatických podmínek. Zvyšování teploty je jeden z jejich příznaků. Krom toho pozorujeme změnu i v nižším výskytu typických povětrnostních situací, které přináší srážky. Ve větším počtu sledujeme ty, které přinášejí bezesrážkové období.
Měli jsme problém se suchem již historicky? Jak dlouho se vůbec tento problém vyvíjel?
Současný nárůst teplot způsobený změnou klimatu můžeme hledat na začátku průmyslové revoluce. Výrazná změna je pak patrná v průběhu dvacátého století. Nárůst teplot vidíme jak v globálních teplotách, tak v České republice. Nepostupují však neustále lineárně vzhůru, pozorujeme spíš výkyvy, kdy teploty rostly pomaleji nebo rychleji.
Řada posledních let patří právě k těm historicky nejteplejším vůbec za dobu přístrojových měření. Kdybychom vývoj vzali dekádně, tak poslední desetiletí dvacátého století patřilo mezi nejteplejší v přístrojovém měření. Teď máme za sebou uzavřenou první dekádu tohoto století, která byla zase teplejší a poslední ročníky taky patří k těm nejteplejším. V porovnání s posledními generacemi čelíme něčemu, co zde opravdu není obvyklé.
Dá se takový vývoj očekávat i do budoucna?
Klimatické modely naznačují, že i v případě, že se klimatická dohoda z Paříže bude dodržovat, tak setrvačnost klimatického systému, světové ekonomiky a růst populace budou pokračovat. Takže v tom stoupajícím trendu teplot budeme asi do roku dva tisíce čtyřicet nebo padesát pokračovat i za předpokladu tohoto velmi optimistického scénáře. To ovšem neznamená, že příští rok nebude velmi chladný a nějak specifický, to je ale spíš otázka variability klimatu. Avšak z hlediska dlouhodobějších průměrů indikátory ukazují, že půjdeme v teplotách ještě nahoru.
Dají se podmínky, kterým čelíme a budeme čelit porovnat s jiným klimatickým pásmem, nebo s nějakou jinou krajinou?
Některé rysy můžeme najít třeba v jižnějších severních šířkách. Je to ale spíš kombinace průměrných teplot a taky amplitudy teplot. Dále je třeba si uvědomit, že ve střední Evropě jsme pod vlivem kontinentálního klimatu. To znamená, že i když u nás roste teplota, tak pořád zde budeme mít vpády studeného vzduchu. Zimy jsou pořád relativně chladné čili, je to jakési místní specifikum. Podobnosti by se určitě daly najít, ale pořád bychom se měli dívat zejména na náš region, respektive souvislost okolních zemí.
Souvisí s větším suchem i výskyty povodní?
Tak jak sem říkal, že sucho bylo přirozenou součástí klimatu i v minulosti, tak to stejné platí i pro povodně. Nelze říct, že tím, že nám narůstají trendy k suchu tak povodní bude ubývat. Co se ale sleduje, je narůstající počet intenzivních srážkových úhrnů a přívalových dešťů. Z hlediska třeba lokálních bleskových povodní tento problém může být i do budoucna významný fenomén. Sledujeme, že pokud jsou přívalové deště častější, tak riziko lokálních povodní může být taky vyšší. To souvisí jednak se srážkovými úhrny a taky třeba s tím v jakém stavu je krajina. Záleží na tom, jestli v ní existuje struktura, která je vodu schopná zachytit. Avšak v místních povodních jsou úhrny někdy tak vysoké, že se na ně dá jen velmi těžko připravovat.
Je možné zřídit systém zemědělství, kde by se pěstovaly rostliny, zlepšující zachycení vody v půdě?
Tohle je momentálně hodně diskutované téma. Tato taktika má více důležitých významů. Jeden je, že může přibít vody dostupné pro polní plodiny. Druhý význam se vztahuje na pozemky v nakloněném terénu, kde je riziko vodní eroze. Voda tam smývá skrze erozi kvalitní ornici, což způsobuje řadu problémů i mimo snižování úrodnosti. Jeden z výzkumných směrů, kterému se snažíme věnovat, je proto důslednější designování a pěstování meziplodin.
Je potřebné je pěstovat tak, aby dokázaly chránit půdu i v období, kdy na ní neroste hlavní plodina. Inspirujeme se zejména v zahraničí, Rakousku nebo ve Spojených státech, protože tam s takovým pěstováním mají větší zkušenosti. Jejich poznatky se snažíme testovat v českých podmínkách. Věnujeme se například problematice zasakování vody a vodní erozi a také třeba erozi větrné.
Meziplodiny by mohly pro ochranu půdy fungovat relativně dobře. Po tom, co třeba v zimě vymrznou, vytvoří na povrchu mulč, který také chrání půdu před neproduktivním výparem, erozí a podobně. Má to řadu pozitivních benefitů, ale je třeba doslova nadesignovat celý výrobní proces, včetně technologií zakládání porostů hlavních plodin bez zpracování půdy, aby mulč zůstával na povrchu a plnil své funkce. Je třeba říct farmářům co by na svých pozemcích měli dělat, protože v naších podmínkách to takhle není běžné. Zemědělci dneska pěstují meziplodiny, za které mají dotační zvýhodnění. Řídí se spíše pravidly dotačního titulu, než by se věnovali vytváření komplexnějšího souboru meziplodin.
Jaké meziplodiny by se třeba měly používat
Mělo by se jednat o pestré směsi., Ne jenom jeden druh ale třeba pět. Každý z nich má svou úlohu. Například některá rostlina se vyznačuje tím, že dokáže dostat kořeny hlouběji do půdy. Potom co odumře, zanechá je na poli v podobě organické hmoty. Další význam můžeme najít ve vytváření určité povrchové struktury. Jde například o vlákna, která zpevní povrch půdy například na zmiňovaných erozně ohrožených pozemcích. Čili je potřeba takhle nakombinovat jednotlivé druhy podle konkrétní lokality a podmínek. Záleží také na časových, teplotních a vodních nárocích pěstovaných plodin. Třeba do sušší lokality je potřeba vybírat druhy, které jsou nenáročné na vodu. Jinak by mohly vody spotřebovat moc a na hlavní plodinu by už nezbylo.
Doc. Ing. Petr Hlavinka, Ph.D (*1982) vystudoval obor Agroekologie na Mendelové univerzitě v Brně, kde dodnes působí jako docent na Ústavu agrosystémů a bioklimatologie. Pracuje také jako vědecký pracovník v rámci Ústavu výzkumu globální změny AV CR. Absolvoval řadu výzkumných stáží v zahraničí, zejména v Rakousku, Spojených státech, Francii i Německu. Vydal nespočet odborných publikací, věnujících se zemělství a klimatu.
