Neutopíš se dvakrát v téže řece je dalším posunem ve tvorbě WWW
Když se na internetu objevily první ukázky z nové desky WWW, tak někteří posluchači byli docela rozčarovaní. Změna oproti dřívější tvorbě byla slyšitelná, přesto se nedalo říct, že by zde nebyl znatelný charakteristický otisk skupiny. Jaké je nakonec nové album Neutopíš se dvakrát v téže řece?
Po pěti letech se s další řadovkou ohlásila kapela WWW. Ta původně stála u zrodu tuzemského rapu, nicméně z těchto kořenů zbyla v jejich případě jen kostra. Po pauze na začátku milénia se v roce 2006 vrátili v jiné sestavě a s materiálem, který se nedal srovnávat s tím, co tvořili tehdejší místní žánrové veličiny jako PSH nebo Indy a Wich. Měl daleko blíže k tuzemským legendám undergroundu jako The Plastic Poeple of the Universe nebo Psí vojáci, stejně jako k tvrdé elektronice zahraničních Laibach nebo Front 242. Přesto jejich debut Neurobeat vyšel zároveň jako první nosič vydavatelství BiggBoss, které pak několik let určovalo poměry právě na zdejší rapové scéně. I jejich čtvrtá řadovka Neutopíš se dvakrát v téže řece vychází u tohoto labelu, který si loni prošel personálními bouřemi. Do těch Wéwéwéčka zataženy nebyly a pravděpodobně by bylo překvapivější, kdyby tomu bylo jinak.
O předchozí desce Atomová včela se nedá říct, že byla špatná, přinesla nadprůměrný obsah. Nabídla ale o něco více položek než by bylo vhodné a ve finále působila – kvůli zařazení starších skladeb – trochu kompilačně. Ve srovnání s posunem mezi Neurobeatem a Tancem Sekyr nepřinesla ani mnoho nového, spíše na předchozí dva nosiče docela poklidně navázala.
Neutopíš se dvakrát v téže řece je oproti tomu docela výrazným posunem. Počet skladeb byl redukován na deset a pokud něco posluchače praští do uší, tak nový zvuk. Ostatně, někteří příznivci předchozích alb vyjadřovali své rozpaky nad novou tvorbu WWW v internetových diskusích pod ochutnávkami z alba. Je pravda, že nové skladby mají přístupnější zvuk. Rytmika je tentokrát chytlavější, zároveň si ale zachovává tvrdost předchozí tvorby. A hlavně je zde větší důraz na melodickou vrstvu. Trochu mi to připomnělo posun u Young Fathers, kterým ostatně před třemi lety na brněnském koncertě WWW předskakovali.
S tím souvisí i propracovanější práce s vokálem v případě Sifona, hlavního vokalisty a autora hudby. Nezní tak dravě a agresivně, což bylo příznačné už pro Tanec Sekyr. Tentokrát ale svým frázováním sleduje melodické party. Náznaky toho bylo slyšet již dříve, na Neutopíš se… je to ale dotaženější. Na některých skladbách ho pak, jako již tradičně, doplňuje mrazivý vokál Milesy.
Texty také změnili své zaměření, jsou podstatně méně introspektivní. Jejich autor a hlavní textař kapely Lubomír Typlt zůstává věrný svojí poetice plné metafor a jinotajů. A také svému humoru, který mezi řádky vždy probublával. Témata ale reflektují hlavně společenské problémy. Jsou tu tak texty o ohrožení stávajícího bezpečí a jistot (Pes), hledání východiska z těchto pocitů v agresi (Letadla), vize úplné kontroly společnosti podpořené kontrolovanými (Slunce v úplňku) nebo rovnostářská dystopie (Stát). Překvapivé je, že tato témata jsou uchopena, aniž by se sklouzávalo k nějaké forma kazatelství. Jen někdy je konečný výsledek v podobě skladby o něco působivější než v jiných případech, ačkoliv nemám potřebu nějaký moment alba výrazně kritizovat.
Celkově vzato, Neutopíš se dvakrát v téže řece bude oprávněně patřit mezi aspiranty na tuzemskou desku roku bez ohledu na žánr. Je příjemné slyšet, že WWW nevyslyšeli volání některých fandů po návratu k Neurobeatu a hledají stále nové cesty. Očekávat takovou revoluci jako v případě debutu by bylo naivní, přesto svůj rukopis nadále rozvíjejí. Pokud je v něčem v rámci kapely opravdu převratná, tak v zaměření obsahu textů. Jejich tvorba je stále alternativní, přesto je pravděpodobné, že si s tímto albem získá širší okruh posluchačů. To by nemělo nikomu vadit, pokud to není to na úkor kvality. A osobně se mi nejeví, že by bylo.
