Znehybnění těla a děsivé halucinace. Spánková obrna není nebezpečná, ale je velmi nepříjemná, říká doktorka Bušková
Spánková obrna neboli spánková paralýza je stav, kdy člověk během spánku ztrácí kontrolu nad tělem, ale stále vnímá své okolí. V tomto stavu vidí také halucinace, které tyto stavy ještě více znepříjemňují. Doktorka Jitka Bušková z Národního ústavu duševního zdraví se tímto tématem zabývá a zkoumá, co tyto stavy lidského těla ovlivňuje.
Jak člověk pozná, že prožil spánkovou obrnu?
Člověk nemusí vědět, že to, co právě prožil, se nazývá spánková obrna. Ovšem v okamžiku, kdy spánkovou obrnu prožívá, si je přesně vědom toho, že se nemůže pohnout ani zakřičet. Spánková obrna bývá spojena s nemožností pohybu hlavy, trupového svalstva a všech končetin, přičemž vědomí je plně zachováno, stejně jako dýchání, ačkoliv dech může být nepravidelný. Dotyčný často udává intenzivní tlak nebo tíhu na hrudi až pocit dušení. Naštěstí tento stav obvykle trvá jen krátce.
S čím jsou stavy při spánkové obrně srovnatelné?
Setkala jsem se s tím, že spánková obrna byla zaměněna například za cévní mozkovou příhodu. V jiném případě za počínající psychotické onemocnění. Spánková obrna je totiž velmi často doprovázena takzvanými hypnagogickými halucinacemi, které bývají zpravidla velmi nepříjemné (pozn. jedná se o senzorické přeludy kdy např. můžete mít pocit, že je někdo cizí ve vaší ložnici, např. i nadpřirozené bytosti, můžete slyšet neexistující zvuky nebo hlasy, můžete dokonce vnímat, že se vás tyto přeludy dotýkají).
Čím je to způsobeno?
Spánková obrna je vázána na přechod REM spánku (pozn. paradoxního spánku, spánku s rychlými očními pohyby) a bdění. Pro tuto fázi spánku je typická takzvaná svalové atonie, což znamená „odpojení“ nervových drah, které vedou povely ke svalům, takže za normálních okolností není například možné vyběhnout z postele, když se nám bude zdát, že nás někdo pronásleduje. Při spánkové obrně ale tato svalová atonie přetrvává do plné bdělosti. Může se jednat až o děsivou událost, protože společně se svalovou atonií se mohou s plnou bdělostí mísit i velmi děsivé snové představy, již zmíněné hypnagogické halucinace.
Jak na takový zážitek reaguje člověk, který o spánkové obrně nikdy neslyšel?
Většinou ho tento stav vyděsí, úzkost a strach může potom provázet každodenní usínání a spánek. Člověk si může myslet, že trpí duševní poruchou nebo například že obrna jednoho dne neodezní a zůstane ochrnutý. Může se obávat spánku, oddalovat usínání nebo více konzumovat alkohol ve snaze rychleji usnout. Může to mít i další negativní důsledky například může cítit rozpaky nebo stud, může se cítit následující den velmi unavený.
Kdy začal výzkum spánkové obrny? Jedná se o objev moderní doby, nebo už se o problému vědělo delší dobu?
Spánková obrna byla známa již ve starověku, dokonce byla považována za posedlost démony. Moderní doba ale ukázala například to, že může být spojena s jedním spánkovým onemocněním a sice s narkolepsií. Narkolepsie je charakterizována především neovladatelným usínáním v průběhu dne a spánková obrna je tam jedním z dalších typických příznaků.
Když zmiňujete narkolepsii, znamená to, že mají ke spánkové obrně větší tendence lidé s neurologickými nebo neurodegenerativními onemocněními?
Ano, spánková obrna se může vyskytovat samostatně nebo jako příznak narkolepsie. Vyšší výskyt je popsaný u psychiatrických pacientů a u studentů. Moje zkušenost z přednášek a setkání se studenty ukazuje, že až 25-30% auditoria zažilo spánkovou obrnu alespoň jedenkrát v životě, přičemž ženy a dívky ji zažívají mírně častěji než muži. Dokonce jsou popsány i rodinné formy této izolované spánkové obrny. S neurodegenerativními onemocněními však nesouvisí.
Existuje nějaká prevence proti spánkové obrně?
Prevencí je především pravidelný režim spánku a bdění. Jednoduchá změna spánkových návyků může mít značný preventivní význam. Patří sem uléhání a vstávání v pravidelnou dobu, dostatečná délka spánku, omezení konzumace alkoholu a kouření. Často se setkávám s tím, že dotyčný zvyšuje konzumaci alkoholu ve snaze rychleji navodit spánek a zabránit tak nástupu spánkové obrny. Nejedná se však o úspěšnou strategii, tato samoléčba naopak četnost epizod spánkové obrny zvyšuje. Spánková obrna se nejčastěji vyskytuje v poloze na zádech, proto pokud spánkovou obrnou trpíte, je vhodné se této polohy vyvarovat například za pomoci měkkého předmětu zabraňujícímu přetočení na záda, dlouhovlásky mají výhodu v možnosti uvázání si culíku nebo drdolu na noc.
Mohli bychom tedy říct, že spánkovou obrnu ovlivňují i noční směny.
Určitě ano, nedostatek spánku a nepravidelný režim spánku představuje významný rizikový faktor pro výskyt spánkové obrny, stejně jako práce ve směnném provozu, ale například i psychický stres, úzkosti, prožité trauma nebo také nadužívání alkoholu a kouření.
Setkala jste se s tím, že by si někdo spánkovou obrnu naopak užíval nebo jde převážně o děsivý zážitek?
Pro většinu lidí je spánková obrna bezesporu děsivou záležitostí, je ale pravda, že někteří udávají, že zažili i příjemnou spánkovou obrnu.
Znamená to, že se takovému člověku zjevovaly příjemné formy halucinací?
Ano, halucinace mohly být příjemné, ale nejen zrakové, ale i sluchové, dotykové či pohybové.
Lze spánkovou obrnu označit jako nemoc, která se objevuje jen u některých lidí, nebo může postihnout běžně kohokoli?
Izolovaná spánková obrna se vyskytuje asi u osmi procent populace obecně, což jí řadí k častým spánkovým obtížím. Spánková obrna v rámci narkolepsie je podstatně vzácnější, protože samotná narkolepsie je vzácné onemocnění.
Je spánková obrna nebezpečná?
Spánková obrna nebezpečná není, je ale velmi nepříjemná. Z lékařského hlediska musím říct, že v naprosté většině případů stačí vysvětlení nezhoubné povahy těchto stavů a nejsou potřeba žádné léčebné zákroky. Řada pacientů nevykazuje klinicky významnou míru stresu anebo narušení kvality života v důsledku epizod spánkové obrny.
A je nějaký moment, kdy už bych se měl obrátit na doktora?
Vyhledat pomoc je dobré v případě, kdy jsou epizody časté nebo velmi děsivé, když například vedou k rozvoji insomnie.
Může být spánková obrna u některých věkových kategorií indikátorem něčeho vážnějšího?
Především v mladém dospělém věku, mezi 15-25 lety, pokud je spánková obrna spojena s vyšší denní spavostí, je potřeba myslet na narkolepsii. To je dalším důvodem, proč vyhledat lékaře.
Stává se lidem po takovém zážitku, že mají třeba zmatek v tom, jestli jsou už v realitě a ne jen v halucinacích?
Ano, to se stát může, tyto snové představy jsou velmi živé, tak jak jsou živé naše sny.
Musí se spánková obrna léčit například formou terapií nebo stačí začít dodržovat správné návyky v souvislosti se spánkem a problém začne ustupovat?
V naprosté většině případů není léčba potřeba a skutečně stačí dodržovat správné spánkové návyky. Pro těžší případy, kdy se například sekundárně rozvine insomnie, existuje psychoterapeutická i farmakologická léčba. Psychoterapeutickou léčbu zaměřenou na spánkovou obrnu nabízíme jako jediné somnologické pracoviště v ČR, což je Oddělení spánkové medicíny NÚDZ.
Jitka Bušková je vedoucí Oddělení spánkové medicíny v Národním ústavu duševního zdraví. Vystudovala Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a dříve byla zaměstnaná na Neurologii Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
