Zkáza Dejvického divadla nabízí dávku nekorektního humoru a bizarních situací. Svůj potenciál však nenaplňuje
Český šestidílný seriál z prostředí Dejvického divadla zavedl diváka do divadelního prostředí se vším všudy. Zajímavostí je to, že herci tu hráli sami sebe, nikoli smyšlenou postavu. Jak výprava do prostředí známého českého divadla dopadla?
V seriálu, který uvedla Česká televize se ujal režie dřívější umělecký šéf divadla Miroslav Krobot, který v divadle na této pozici působil v letech 1996-2014. Prvním zajímavým detailem je fakt, že herci nehrají smyšlené postavy, nýbrž sami sebe. Diváci tu tedy mohou vidět osobnosti v jiném světle a podívat se, jak známí herci prožívají svůj profesní i osobní život. Kromě známých tváří jako Ivan Trojan, Simona Babčáková nebo Martha Issová se v seriálu setkáme také s lidmi, kteří stojí v pozadí fungování divadla, jako například pokladní nebo ředitelka. Do zákulisí se tedy podíváme se vším všudy.
Trochu to komplikuje druhá strana mince, a tedy příběh samotný, který už tak skutečný není. Je však otázkou, jestli to nebyl záměr autorů. Člověk si totiž poměrně dlouho říká, jestli se skutečně něco podobného stalo nebo nikoli. Nebo si autoři jen děj přikreslili a část příběhu skutečná je? To všechno je nejasné, ale čím dál se divák v příběhu dostane, tím absurdnější některé situace jsou a člověku potom dochází, že některé věci skutečné být ani nemohou.
Na druhou stranu je to možná právě to kouzlo, kterým seriál disponuje. Příběh zahnaný do absurdit a někdy opravdu velmi bizarních situací je to, co je na seriálu zábavné a diváka drží u obrazovky. Až na některé výjimky byl humor pojatý dobře, a tak se nemusíme bát vysloveně trapného humoru, který v mnoha českých seriálech bývá zvykem. Naopak se pobaví i člověk, který se českým komediím mnohdy vyhýbá, kvůli jejich nepovedeným vtipům. Zároveň však nelze očekávat nálož zábavy jako třeba v případě seriálu Most!, který ve vysílání doběhl jen krátce před uvedením Zkázy Dejvického divadla. Jiná cílová skupina je u těchto dvou seriálů znát, a tak nedává úplně smysl je porovnávat. Jsou svým pojetím velmi odlišné.
Přes všechnu chválu nemůžeme pominout některá hluchá místa, která se v seriálu vyskytla. Kontrast, kdy je seriál chvílemi zábavný, jindy dramatický je sice zajímavý, ale ve výsledku nedává divákovi dostatek ani jednoho. Ačkoli je příběh chytlavý a člověk stále čeká co bude dál, občas trochu zamrzí, že tu není humoru více. Když už totiž je, tak dokáže pobavit, ale ve výsledku je takových momentů méně, než divák očekává. Přestože není problém u seriálu vydržet, občas by mohlo být tempo rychlejší.
Každá epizoda má obvykle svůj samostatný děj, přičemž v základu na sebe všechny navazují. Dejvické divadlo nedostalo grant na svůj provoz, a tak je nutné vymyslet nový způsob výdělku. Dosavadní vedoucí ovšem rezignuje a na místo uměleckého šéfa se musí posadit někdo jiný. V následujících epizodách tedy sledujeme humornou cestu za výdělkem. Ve výsledku se to totiž ukázalo jako velice nesnadný úkol a herci se tak mnohdy musí ponořit na samotné dno svého oboru. Ve všem je nicméně určitá dávka nadsázky. Je nutné tedy některé věci brát s rezervou. Setkáváme se tu například se silně zhypnotyzovaným Jaroslavem Pleslem nebo duchem Dejvického divadla, který se záhadně vyvine z několik let skladované svačiny.
Děj postupně graduje a budí dojem, že s každým novým dílem divák sleduje o něco bizarnější příběh než doposud. Potom vlastně ani nevadí, že děj není skutečný tak jako postavy. V reálu totiž Dejvické divadlo tyto finanční problémy nemá a problém s návštěvností jistě taky ne.
Po herecké stránce je seriál kvalitní minimálně na české poměry. Přeci jen hraje v seriálu mnoho zkušených herců. Zároveň je však nelze označit za perfektní, protože i tady se divák nevyhne několika nevěrohodně zahraným scénám, kdy by bylo daleko lepší scénu vystřihnout, jelikož se u ní divák cítí spíše trapně. Není takových sice mnoho, ale i tento detail narušuje kvalitu snímku.
Za negativní můžeme ovšem označit počet dílů, který úplně nedává prostor většímu vývoji ústřední zápletky. Poslední díl působí, jako by to celé skončilo v polovině, což je trochu škoda.
Není překvapivé, že seriál, na kterém se podílí tolik odborníků na divadlo, je po technické stránce natočen skvěle. To už jak po stránce osvětlení, efektů nebo střihu. Vše působí věrohodně a budí požadované emoce.
Seriál Zkáza Dejvického divadla neohromí, ale ani nezklame. Svým nekorektním humorem dokáže pobavit a zaujmout divákovo oko až do konce. Jediná škoda je, že obsahuje několik hluchých míst, které celkový dojem mírně kazí. Taky by seriál mohl více využít svého potenciálu tím, že by trochu zrychlil tempo, nabídl více vtipných scén nebo divákovi nenápadně řekl více o historii této instituce. Ve výsledku nejspíš nezaujme tak široké množství lidí, ale za zhlédnutí jistě stojí. Mezi českými seriálovými komediemi se jedná o lepší kousek.
